Terminologický slovníček
a
b
c
č
d
e
f
g
h
ch
i
j
k
l
m
n
o
p
r
ř
s
š
t
u
v
x
z
ž
abortovaný - úplně zakrnělý, potlačený
adstringencia - svíravé, stahující prostředky
adventivní - pomocný, náhradní
afrodisiaka - látky dráždící pohlavní pud
aksamitový - krátce, hustě chlupatý, s chlupy lesklými, přitisklými
amara - hořké látky, povzbuzující sekreci trávicích šťáv a chuť k jídlu
analeptika - prostředky vzpružující, s posilujícím účinkem
androeceum - soubor tyčinek
anemochorní rostliny - rostl. rozšiřující se pomocí větru
antheridium - pelatka
anthokyan - červené až modré barvivo, jímž často bývají zbarveny lodyhy a listy rostlin, rozpustné ve vodě
antiastmatika - prostředky proti záduše
antibiotika - produkty nižších rostlin (bakterií) a hub, zabraňující růstu jiných mikroorganismů
antidiabetika - prostředky k léčbě cukrovky
antihelmintika - prostředky proti střevním parazitům (protihlístové) či obecně proti červům
antimykotika - prostředky proti plísním a houbám
antineuralgika - látky zmírňující bolesti způsobené zánětem nervů
antisklerotika - látky proti skleróze
antiseptika - látky zastavující životní činnost mikroorganismů
antitusika - prostředky zmírňující kašel (zejména dráždivý)
apokarpické gynoeceum - soubor pestíků volných, navzájem nesrostlých
apopetální květy - bez koruny
archegonium - zárodečník
arthritida - zánět kloubů
arytmie - nepravidelná činnost (srdeční)
asimilační list (trofofyl) - zelený list obstarávající cejména výživu rostliny
atlasový - na povrchu hladký, hedvábně lesklý
autotrofní rostliny - rostliny zelené, schopné se vyživovat v nerostné půdě
baktericidní – ničící bakterie
baňkovitá koruna - srostloplátečná, dole silně rozšířená, nahoře zúžená (zaškrcená), na okraji s krátkými, často ven zahnutými cípy (např. vřes)
báze - spodina (spodní část); u lodyhy část dolní, přízemní, u listu část blíže řapíku nebo stonku, u květů část bližší stopce nebo lůžku květenství
blizna (stigma) - horní chloupkatá, papilózní nebo žlázkatá část pestíku, ukončující zpravidla čnělku, má velmi různý tvar a hlavním úkolem je zachytit pylová zrna a umožnit jejich vyklíčení v pylovou láčku
bobule (bacca) - dužnatý nebo šťavnatý plod z jednoho či více plodolistů (např. u borůvky, angreštu, rybízu)
bobulovitá šištice - zdánlivý plod jalovce, kde plodolisty za zralosti semen zdužnatějí, srostou a vytvoří orgán připomínající bobuli (jalovcové bobule)
boragoid - dvojvijan
borka - vnější, odumřelá část kůry (lidově zvaná "kůra")
botka (ocrea, ochrea) - palisty nebo poševní ouška, srostlá ve válcovitý blanitý útvar, objímající osu v místech přisedání řapíku (rdesno)
brachyblast - trvale zkrácená větévka nebo stonek nesoucí obvykle svazek jehlic; brachyblast je též lůžko květní
-bratré tyčinky - tyčinky srostlé nitkami ve svazečky (adelfie), podle počtu svazečků rozeznáváme tyčinky jednobratré (sléz), dvoubratré (bobovité), trojbratré (třezalka) a pětibratré (lípa)
brázditý - s jedním či více podélnými žlábky
bronchitis – zánět průdušek
brvitý - s tužšími jednoduchými, víceméně odstálými chlupy na okraji
brylka - slepený obsah prašného pouzdra, nesoucí na bázi stopečku s lepkavým štítkem k zachycení na opylujícim hmyzu (vstavačovité)
bylina - jednoletá nebo vytrvalá rostlina s nedřevnatějícím stonkem, který na konci vegetačního období odumírá
c (koruna, corolla) - vnější okvětní obal, zpravidla nezelený, zbarvený, jemnější než kalich, většinou opadavý, skládá se z plátků korunních (petala), které jsou buď volné nebo srostlé, někdy zakrnělé ve žlázky nebo úplně potlačené
celistvý list - list s čepelí jednoduchou, na okraji jen mělce dělenou či celokrajnou
celokrajný list - list (či lístek, plátek či listen) na okraji bez zubů nebo vroubků
cibule (bulbus) - ztlustlá báze lodyhy, obalená zdužnatělým listem nebo častěji více šupinovitými listy (lilie, česnek)
cibulky rozmnožovací (bulbilly) - ztlustlé šupiny pupenu tvořící z celého pupenu opadavé, vejčité nebo kulovité útvary, většinou v úžlabí listů; tyto cibulky po opadnutí od mateřské rostliny na příhodném stanovišti přímo vyrůstají v novou rostlinu (orsej, lomikámen zrnatý, kyčelnice cibulkonosná)
cizopasné (parazitické) rostliny - rostliny neschopné samostatné výživy, a proto rostoucí na jiné (hostitelské) rostlině (kokotice, podbílek)
cyklický květ - květ, jehož všechny orgány jsou uspořádány do kruhů (kakost)
čárkovitý (linearis) - úzký, po selé délce přibližně stejně široký, mnohokrát delší než široký (list trav)
čeleď (familia) - systematická skupina rostlin se společnými hlavními znaky
čepel (lamina) - plochá lupenitá část listu
čepička (calyptra) - ochranné pletivo na konci kořenu
černavy (slatiny) - vlhké, zvláště na jaře bažinaté louky, s půdou černou, výživnou, zásaditou, silně humózní, po celý rok vlhkou a na jaře stoupnutím spodní vody silně zavlažovanou; na černavách nerostou rašeliníky (u nás polabské černavy, chybně kyselky)
češule (receptaculum) - miskovitá dolní část květu, vzniklá radiálním srůstem dolních částí kalicha, koruny a tyčinek (lomikamenovité, růžovité)
-četný květ - květ s určitým počtem květních členů v jednom kruhu (např. pětičetný květ růžovitých...)
-četný list - složený list z určitého počtu lístků (trojčetný list jetele, pětičetný až sedmičetný list mochny...)
čihovitý (turbinatus) - obráceně kuželovitý, někdy s boky vypuklými (připomínající dětskou káču)
číška (cupula) - miskovitě rozšířená květní stopka, v níž sedí květ nebo plod (dub, buk)
článek podděložní (hypokotyl) - část stonku na klíčící rostlině mezi kořenem a dělohami (prvními listy)
článek stonku (internodium) - část stonku (lodyhy, stébla) mezi místy nasedání dvou následujících listů nebo párů vstřícných listů nebo dvou listových přeslenů; u pochvatých listů se pokládá za začátek a konec článku místo, kde pochva nasedá svou bází na stonek
článkoaná lodyha - lodyha rozdělená uzlinami (nody) ve zřetelné články (internodia); (např. přeslička)
člunek (carina) - dolní část kuruny bobovitých, vzniká spojením nebo srůstem dvou dolních korunních plátků
čnělka (stylus) - úzká, dutá stopkovitá část pestíku přisedající zpravidla přibližně na vrchol semeníku a nesoucí blizny; zřídka čnělka chybí (mák)
čtyřmocné tyčinky (tetradynamické) - čtyři tyčinky delší než ostatní (brukvovité)
čupřina - svazek vláken, brv nebo chlupů na vrcholu (hlavě) oddenku
dealpiny - rostliny původně vysokohorské, stlačené dobou ledovou do nižších poloh, kde se vlivem místního chladného podnebí uržely dodnes (lomikámen)
dělený list - list jednoduchý, ale s čepelí mělce nebo hluboce rozdělenou úzkými nebo širokými zářezy, které však nesahají až k řapíku nebo vřetenu (hlavní žilce) listu
dělený plod (mericarpium) - suchý plod z mnohoplodolistového, srostlého pestíku, který se za zralosti rozpadá v jednosemenné uzavřené díly odpovídající části plodolisů (struk, tvrdka)
děloha (cotyledo) - první list (listy) na klíčící rostlině, často velmi odlišného tvaru od listů pozdějších
dezodorancia – prostředky k odstranění pachu
diagram květní - schematické půdorysné znázornění skladby květu a umístění jeho částí
-dílný list - jednoduchý, do 1/2 až 2/3 šířky rozdělený list v dlanitě nebo zpeřeně uspořádané úkrojky (dlanitodílné listy javoru, peřenodílné listy dubu)
diplostemonické - tyčinky ve dvou kruzích
diuretica – prostředky podporující tvorbu a vylučování moče
dlanitá žilnatina (nervatura palmata) - žilnatina, kde hlavní žilky vybíhají z jednoho místa na bázi čepele listu (kontryhel, kakost)
dlanitě složený list (folium palmatum) - list s čepelí rozdělenou v samostatné lístky, jejichž hlavní žilky směřují z jednoho místa čepele; lístky jsou na bázi zřeelně oddělené nebo řapíčkaté (dlanitě trojčetný list jetele, mnohočetný u vlčího bobu...)
dlanitolaločný list (folium palmatilobatum) - list se zářezy sotva do 1/3 šířky čepele, uspořádanými podle hlavních žilek, vybíhajících z báze čepele. dlanitoklaný list má tyto zářezy do 1/2 čepele, dlanitodílný do 2/3 a dlanitosečný až téměř k bázi čepele.
dlanitožilný list - list s dlanitou žilnatinou
dorsiventrální - rozlišený ve svrchní (hřbetní, dorsální) a spodní (břišní, ventrální) stranu (plazivá lodyha nebo oddenek); d. list má svrchní čili lícní (příosní, adaxiální) a spodní čili rubovou (odosní, abaxiální) stranu
draslavý (scaberulus, asperulus) - velmi slabě drsný
drsný (scaber, asper) - porostlý kratičkými tuhými chloupky nebo pokrytý drobnými bradavkami
dřeň (medulla) - vnitřní část základního pletiva (např. ve dřevě bezu černého)
dřevo (xylém, hadrom) - část svazků cévních, tvořená cěvami nebo cévicemi a sklerenchymatickým pletivem se silně ztlustlými blanami
dřípený - rozdělený v úzké, dlouhé, čárkovité úkrojky (zákrovní listeny u některých chrp)
dvojvijan (boragoid) - dvojitý vijan (brutnákovité)
dvouděložné rostliny (dicotyledonae) - rostliny s klíčkem, který má dvě vstřícné dělohy
dvoudomá (dioecická) rostlina - rostlina s květy jednopohlavnými, u které jsou na jednom jedinci jen květy prašníkové (samčí) a na jiném jen květy pestíkové (samičí); (chmel, vrba, kopřiva dvoudomá)
dvouleté rostliny (bienny) - rostliny vytvářející prvým rokem jen přízemní růžici listů, druhým rokem květy a plody a na konci téhož (druhého) vegetačního období hynoucí
dvoumocné (didynamické) tyčinky - dvě tyčinky delší než ostatní (hluchavkovité, krtičníkovité)
dvounažka (diachenium) - poltivý plod suchý, za zralosti se dělící ve dvě jednosemenné, nepukavé části (miříkovité)
dvouobalné (dichlamydeické, diplochlamydeické, heterochlamydeické) květy - květy s okvětím rozděleným ve dva kruhy, zpravidla kalich a korunu
dvoupyský (bilabiatus) kalich či koruna - rozdělený ve dvě (horní a dolní) nestejné části (kalich bobovitých a krtičníkovitých, koruna hluchavkovitých a krtičníkovitých)
dvouřízná lodyha (či stonek, stopka) - zploštělá lodyhy s ostrými hranami (srha, lipnice chaixova)
ekzém – zánětlivé onemocnění kůže, vyvolané přecitlivělostí
elipčitý list - list s čepelí asi 2x delší než širokou, k oběma koncům stejně zúženou, na koncích tupou, uprostřed nejširší
emergence - různé výrůstky v květech, které však nepředstavují samostatný morfologický orgán
endemit - druh nebo plemeno, mezený svým výskytem na určité území (např. zvonek karpatský je endemit karpatský)
epiblast - první list na klíčku rostlin jednoděložných
epitelizace – tvorba nové sliznice
estrogenní – s účinkem ženských pohlavních hormonů
excentricky - mimostředně (např. vetnutí řapíku na čepel štítovitých listů)
expektorancia – prostředky usnadňující odkašlávání
extorsní prašníky - prašníky pukající skulinou na vnější straně, obrácené k okraji květu
fasciace - abnormální rozšíření květního lůžka, stonku nebo řapíku, připomínající řadový srůst orgánů
fermentace – kvašení
fosilní - vymřelý a známý jen ze zkamenělin nebo otisků
fylodie - listovitě rozšířený řapík
fylogeneze - vývoj druhu
fylokladia - zkrácené, zploštělé a zelené osy, které napodobují listy a zastávají funkci asimilačních listů (např. chřest, listnatec)
fylotaxie - postavení listů na ose (střídavé, vstřícné, přeslenité)
fytoncidy – produkty vyšších rostlin s antibiotickým účinkem
galenické přípravky – léky připravené z přírodních látek
gametofyt - pohlavní generace (např. výtrusných rostlin)
gastritida – zánět žaludeční sliznice
glukokininy – látky snižující hladinu krevního cukru
gonádotropní – zvyšující činnost pohlavních žláz
granulace – nově vznikající tkáň při hojení
gynoeceum (g) - soubor plodolistů v jednom květu, tvořící buď jeden pestík (z jednoho či více srostlých plodolistů), nebo několik až velké množství jednoplodolistových pestíků
gynofor - stopka semeníku nebo prodloužená část květní osy (lůžka), nesoucí gynoeceum nebo plody
habitus - vzhled
hálky (cecidia) - abnormální útvary, vznikající na různých orgánech rostlin po píchnutí hmyzem (duběnky, růžový houba)
halofyty - slanomilné rostliny
haustorium - orgán cizopasných rostlin, vnikající do těla hostitele a odtud vstřebávající živné roztoky (kokotice)
hedvábitý povrch - povrch listů, lodyh, plodů, okvětí... pokrytý hustými, měkkými, lesklými chlupy, v jednom směru přilehlými
hemolýza – rozpouštění červených krvinek
hemoroidy – zlatá žíla, městky v řitní oblasti
hemostatika – prostředky zastavující krvácení
heterotrofní rostliny - rostliny odkázané výživou na organické látky, které byly připraveny jinými organismy (rostliny parazitické a saprofytické)
hibernakule - přezimující pupeny vodních rostlin, které na konci vegetačního období odpadávají od mateřské rostliny a na jaře klíčí v novou rostlinu (kotvice)
hilum - jizva po poutku na semeni (bílá skvrna na semeni kaštanu koňského)
hlava kořene (oddenku) - nejvyšší část přecházející v lodyhu
hlávka (strboul, capitulum) - jednoduché, hroznovité květenství, které lze odvodit z klasu, jehož vřeteno se zkrátilo na malé, polokulovité lůžko, nesoucí víceméně přisedlé květy (jetel, řepka hlavatá)
hlíza (tuber) kořenová - kořen ztlustlý v řepovitý až kulovitý, dužnatý orgán (jiřina, orsej, vstavač)
hlíza (tuber) oddenková - podzemní stonek (oddenek) ztlustlý v podlouhlý až kulovitý, dužnatý orgán (brambor, přesličky)
hmyzožravé (insektivorní, karnivorní) rostliny - rostliny, které se přiživují dusíkatými látkami, vstřebáváním z těla polapeného hmyzu (rosnatka, tučnice, bublinatka)
hniložijnost (saprofytismus) - neschopnost rostliny vyživovat se na pouhé nerostné půdě nebo žít příživnicky na rostlinách jiných; saprofytické rostliny čerpají živné látky z odumřelých organických těl, nemusí asimilovat a nejsou proto zelené (hlístník, korálice, hnilák)
hrálovitý list (folium hastatum) - list s čepelí podlouhlou nebo vejčitou, na bázi vybíhající ve dva laloky buď mírně, nebo široce rozestálé, nebo až nahoru obrácené, ale vždy spolu svírající tupý úhel (šťovík, špenát)
hrotitý (mucronatus) list - list na špičce tupý, s nasazenou krátkou, šídlovitou, čárkovitou nebo osinovitou špičkou
hrozen (racemus) - jednoduché květenství, na jehož hlavní ose (vřetenu, rhachis) vyrůstají v úžlabí listenů (někdy úplně zakrnělých) květy, a to na přibližně stejně dlouhých stopkách; vrcholový květ často zakrňuje, květy rozkvétají zdola nahoru
hroznovitá květenství (racemosní, botrytická) - květenství, kde postranní osy (stopky, větévky) nepřerůstají osu hlavní (vřeteno); rozkvétání se děje zdola nahoru nebo od okraje ke středu
hřebenitý (pectinatus) - rozeklaný ve stejnoměrné, dlouhé, úzké, stejně dlouhé úkrojky v jedné řadě (lem zákrovních listenů u chrpy parukářky)
humus - trouch - do různého stupně rozložené zbytky rostlin, uložené v povrchové vrstvě půdy
huňatý - dlouze, měkce, hustě chlupatý, s chlupy ± odstálými, slepenými (jalové růžice listové u rožce vlnatého, šalvěje)
hydrochorní rostliny - rostl., rozšižující se vodním proudem
hypnotika – látky vyvolávající spánek
hypokotyl - první článek na klíčící rostlině mezi kořínkem (radikulou) a dělohami
hypovitaminóza – stav vyvolaný nedostatkem vitamínů
chloupkatý (pilosellus) - drobnými, tenkými chloupky pokrytý
chlupy (trichomy) - jednobuněčné nebo vícebuněčné, jednoduché nebo větvené výrůstky pokožky
chmýr (pappus) - kalich hvězdnicovitých nebo kozlíkovitých rostlin, zakrnělý nebo přeměněný v šupinky, štětinky nebo dlouhé, někdy pérovitě chlupaté štětiny (paprsečky)
chobotnatý (sinuatus, folium sinuatum) - list na okraji mělce stejnoměrně laločnatý, se zářezy i laloky zaokrouhlenými (dub letní i zimní)
chocholík (corymbus) - hroznovité květenství, odvozené od hroznu, jehož postranní větévky (stopky) jsou prodlouženy tak, že květy dosahují roviny prostředního květu; květy jsou ± v jedné rovině a rozkvétají dostředivě (hrušeň)
cholagoga – prostředky zvyšující tvorbu a vylučování žluče
chronický – vleklý (průběh choroby)
idioblast - buňka nebo skupina několika buněk jiného obsahu nebo tvaru než okolní pletivo (mléčnice pryšců, krupicovité shluky buněk v plodech hrušní)
inhalace – léčebné vdechování plynů, par nebo rozptýlených kapalin
intoxikace – otrava
introrsní prašník - prašník pukající štěrbinou, obrácenou ke středu květu
jalový - neplodný, bezpohlavný
jařmo (jugum) - pár vstřícných nebo střídavých lístků u listů zpeřených
jazýček (lingua) - blanitý výrůstek, celokrajný, zubatý nebo třásnitý, vyvinutý někdy na rozhraní pochvy a čepele listové (u trav a ostřic)
jazykovitá (lingulátní) koruna - srostloplátečná koruna, dole trubkovitá, výše rozšířená v jednostranný jazyk, ukončený 1, 3 nebo 5 zoubky (slunečnice)
jednobratré (monadelfické) tyčinky - tyčinky celého květu srostlé nitkami v jeden svazek (slézovité)
jednoděložné rostliny (monocotyledonae) - rostliny klíčící jednou dělohou (mimo jiné znaky)
jednodomé (monoecické) rostliny - rostliny s jednopohlavnými květy; obojí pohlaví je na témž jedinci (líska, bříza, kukuřice)
jednoduchý list (folium simplex) - list, jehož čepel je celokrajná nebo na okraji různě zubatá až hluboce dělená; ůkrojky na bázi souvisí alespoň úzkým proužkem čepele
jednoleté (annuelly) - rostliny, které v jednom vegetačním období vyklíčí, vyrostou, vykvetou, přinesou plody se semeny a celé uhynou (mák vlčí, chrpa modrák)
jednopohlavný (diklinický) květ - květ s ústrojím jen jednoho pohlaví, buď samčí, nebo samičí (bříza, líska, chmel)
jehlicovitý list (folium acerosum) - list úzce čárkovitý, tuhý (jehličnaté stromy)
jehněda (amentum) - květenství jednoduché hroznovité, nebo složené (klas vidlanů), připomínající hustý klas, v celosti opadavý, často nící (vrba, bříza); samčí květenství lísky, ořešáku
ježatý (echinatus) - opatřený tuhými, pichlavými ostny nebo bodlinami (plody některých druhů tolice)
jizva (hilum) - jizva po poutku na semeni
jugum (žebro) - podélný výstupek na plodech
kalich (k, calyx) - vnější obal květní u růrnoobalných květů, skládá se z lísků (sepala), které jsou buď volné (pryskyřník), nebo srostlé (bobovité)
kalíšek (k, calyculus) - kruh drobných lístků pod kalichem, vzniklých z palistů kališních lístků (mochna, jahodník)
kambium (kambiální kruh) - vrstva druhotně dělivého pletiva ve stoncích (zpravidla tvořící ± souvislý kruh blízko povrchu)
kanálky siličné (vittae) - mezibuněčné prodloužené prostory, obsahující silice nebo pryskyřice (plody miříkovitých, jehlice borovic)
kápovitý - na špičce na okrajích srostlý a tvořící tak dutou špičku (listy některých trav, ostřic a česneků)
kardiotonika – prostředky podporující srdeční činnost
karminativa – prostředky proti nadýmání
keř (frutex) - dřevnatá rostliny, od země rozvětvená, jejíž větévky dřevnatějí a celé vytrvávají (rybíz, líska)
keříky (fruticuli) - drobné, sotva 2-3 dm vysoké, hustě rozvětvené keře s celými větvemi dřevnatými (brusinka, borůvka)
-klaný list (folium fissum) - list, jehož čepel je dlanitě nebo zpeřeně dělená do 1/3 až 1/2 v úkrojky ± stejně velké
klas (spica) - hroznovité jednoduché květenství s vřetenem ± přímým, na němž v úžlabí listenů přesedají květy (jitrocel, vstavač)
klásek (spicula) - krátký chudokvětý klas, jenž je částí klasu nebo laty u rostlin šáchorovitých a u trav; liseny se zde nazývají plevy, listénce pluchy, vnější okvětní lístky srůstají v plušky, vnitřní jsou přeměněny v plenky, takže klásek se skládá ze zdánlivě nahých květů
kleistogamie - krytosnubnost
klíček (embyo, zárodek) - základ budoucí rostliny, uložený v semeni; skládá se z pupenu (plumula), 1-2 děloh, hypokotylu a kořínku; podle polohy kořínku a děloh rozeznáváme klíček hřbetokořenný (notorhizus), bokokořenný (pleurorhizus), žlábkoděložný (conduplicatus, orthoplocus), svinutoděložný (spiralis, spirolobus) a řasoděložný (biplicatus, diplecolobus).
klimakterium – přechod
klínovitý list (folium cuneatum) - list s čepelí trojúhelníkovitou, 2-4krát delší než širokou, nahoře širší, ± uťatou, k bázi znenáhla zúženou
klový otvor (mikropyle) - mezera v obalech vaječných na vrcholu vajíčka, jíž proniká pylová láčka k zárodečnému vaku
klubíčko, klubko (glomerulus) - vrcholičnaté květenství silně stažené, takže květy jsou téměř přisedlé a tvoří menší nebo větší kulovité květenství (merlíkovité, drkavec)
kmen (truncus) - dřevnatý, nerozvětvený stonek stromů
kolce - ztrnovatělé větévky trnky, plané hrušně aj.
kolénko (nodus) - uzlina na lodyze nebo stéble, kde stonek je vždy plný a kde vyrůstá list (jeho řapík nebo pochva); význačná kolénka jsou na stéble trav
kopinatý list (folium lanceolatum) - list s čepelí asi 3krát delší než širokou, k oběma koncům znenáhla začpičatělou, v dolní třetině nejširší
kopisťovitý list (folium spathulatum) - list s čepelí asi 2-4krát delší něž širokou, nahoře nejširší a ± zaokrouhlenou, k bázi dosti náhle (až řapíkovitě) zůženou (sedmikráska)
kopulace - oplození
korigens – prostředek upravující vůni nebo chuť léků
koruna (corolla, c) - vnitřní obal květní, zpravidla nezelený, zbarvený, jemnější než kalich, většinou opadavý, skládá se z plátků korunních (petala), které jsou buď volné, nebo srostlé, někdy zakrnělé ve žlázky, nebo úplně potlačené
kořen (radix) - zpravidla podzemní orgán rostliny, nikdy nenese listy ani pupeny
kořínek (radikula) - prvý kořen na klíčku v semeni
kosmopolit - rostlina rostoucí na všech světadílech
kosníkovitý list (folium rhombeum) - list s čepelí kosočtverečnou, jedním rohem v řapík zúženou
kožovitý (coriaceus) - silný, pevný, tuhý
krytosnubnost (kleistogamie) - vlastnost květů, které se nerozvíjejí, samy se opylují a přinášejí plody (letní květy violky vonné)
kříženec (hybrid) - rostliny vyrostlé ze semen, která vznikla oplozením vajíčka jednoho druhu pylovým zrnem druhu jiného
křižmostojné listy (folia decussata) - vstřícné listy, z nichž jeden pár je orientovaný v rovině kolmé k rovině následujícího páru listů (hluchavkovité)
kultigen - uměle vypěstovaná dědičná forma nebo odrůda rostlny; kultivar - podobná forma, nedědičná
kumarin - velmi aromatický druh kafru, vonící senem (mářinka, tomka)
kutikula - tenká vrstva na pokožce (epidermis), chránící povrch rostliny před smáčením, často tvořena voskem
kýlnatý (carinatus) - na hřbetní straně s ostře vystouplým silným žebrem
láčka (sipho) - výrůstek z pylového zrna, prorůstající do semeníku k vajíčku
lada - suché, krátkostébelné pastviny na mělkých půdách v nížině a pahorkatině
laločnatý list (folium lobatum) - list na okraji se zářezy tupými, sahajícími nanejvýš do 1/3 šířky čepele (tj. od střední žilky k okraji)
lata (panicula) - složený hrozen, květenství, jehož hlavní osa je nejdelší a nese kratší, rozvětvené postranní osy, z nichž nejdolejší jsou mohutnější a k vrcholu se postupně zjednodušují a zkracují (vinná réva, šeřík)
lesostep - travnatý a květnatý porost s řídkými skupinami stromů na suchých stanovištích
laxativa – projímadla
licho- - předpona značící nepravost, např. lichohrozen - nepravý hrozen, lichopřeslen - nepravý přeslen apod.
lichozpeřený list - zpeřený list ukončený jednotlivým lístkem
list (folium, fylom) - vegetativní orgán , zaujímající na stonku pravidelné postavení, skládá se z pochvy (nebo palistů), řapíku a čepele (kterákoliv z těchto částí může chybět). velké ploché listy jsou lupenité listy (folia), drobné přisedlé listy jsou listeny (bracteae) a šupiny (squamae).
listen (bractea) - list, z jehož úžlabí vyrůstají květy nebo větve květenství
listenec (prophyllum) - drobné, zpravidla dva vstřícné malé listeny na stopce květní
lístky (foliola) - lupenité části zpeřeného nebo složeného listu
luh (lužní les) - vlhké humózní lesy v oblastech zaplavovaných povodněmi větších řek; jsou tvořeny převážně listnatými stromy
lusk (legumen) - jednopouzdrý, suchý, pukavý plod z jednoho plodolistu, pukající dvěma chlopněmi ve dvou švech
lýko (floem, leptom) - část cévních svazků, tvořená sítkovicemi, průvodními buňkami a sklerenchymem, vede asimilační proud
makrospora - samičí výtrus výtrusných rostlin, tvoří se v makrosporangiu (výtrusnici) na makrosporofylech (plodolistech)
malvice (pomum) - plod dužnatý, nepravý, uvnitř rozdělený v několik blanitých pozder se semeny
medník (nectarium) - sekreční orgán, vylučující šťávu s bohatým obsahem cukrů; vznikají na kterékoliv části květů (korunních plátcích, květním lůžku) nebo na částech mimokvětních (extraflorální nektaria např. na řapících třešně)
měchýřek (folliculus) - jednopouzdrý suchý plod, vznikající z jednoho plodolistu a pukající jedním otvorem (blatouch, magnolie)
metabolismus – látková přeměna
mikrospora - samčí výtrus výtrusných rostlin, u semenných rostlin pylové zrno
mléčnice - větvené, někdy navzájem souvisící mezibuněčné prostory v pletivech rostlin, vyplněné emulzí různých látek (tuků, kaučukovitých l.)
mnohobratré tyčinky (polyadelfické) - tyčinky srostlé svými nitkami v několik svazečků (lípa)
monokotylie - jednoděložnost, klíčení embrya jednou dělohou
mykorhiza - soužití vláken podhoubí hub s kořeny lesních stromů
mykóza – onemocnění způsobené plísněmi nebo houbami
nahé (achlamydeické, apochlamydeické) květy - květy bez okvětí (vrba, jasan)
nálevkovitý (infundibuliformis) - dole úzký, znenáhla nahoru se rozšiřující, ± oblý, po stranách rovný útvar (koruna durmanu)
narkotika – omamné látky
nažka (achaentium) - suchý nepukavý plod, v celosti opadavý, zpravidla jednosemenný, tvořený jedním nebo několika plodolisty (pryskyřník, koniklec)
nervatura - žilnatina
nesouměrný (asymetrický) květ - květ, jímž nelze proložit ani jednu rovinu souměrnosti
neurotonika – prostředky posilující nervovou soustavu
neuróza – funkční porucha činnosti nervové soustavy
nící - dolů visící, převislý
nitka (filamentum) - spodní tenká část tyčinky nesoucí prašníky
nitrofilní – vyžadující zvýšený obsah dusíku
nivální (sněžné) pásmo - pásmo nejvyšších hor, kde se nyvyskytují souvislé porosty a kde se ve stínu udržuje sníh po celý rok
nivy - vysokohorské louky, buď složené ze statných trav (vysokostébelné nivy) nebo z mnoha druhů bylin (bylinné nivy); rozšířeny od horského do alpinského pásma, v krkonoších od 700 m. n. m.
nížina - vegetační pásmo nejnižších poloh
obilka (caryopsis) - nažka s tenkým oplodím, které srůstá s osemením a bílkem (plody trav a obilí)
objímavý (amplexicaulis) - přisedlý list, jehož čepel je na bázi hluboce vykrojená a oba úkrojky přesahují šířku lodyhy (mák setý)
obkopinatý list (folium oblanceolatum) - list obráceně kopinatý, v horní 1/3 nejširší
obsrdčitý list(folium obovatum) - list na konci vykrojený, s ostrým zářezem a tupými až zaokrouhlenými laloky; čepel je 2krát delší než široká, k bázi zúžená
obvejčitý list (folium obovatum) - list obráceně vejčitý, v horní 1/3 nejširší
oddenek (rhizoma) - podzemní část stonku, zpravidla plazivá, šupinatá, nesoucí nadzemní stonky (brambor, kosatec) nebo listy (kapradiny)
ojíněný (pruinosus) - tenkou voskovou vrstvou pokrytý (a proto nasivělé barvy) a vodou nesmočitelný (plody švestky, listy kosatce)
okolík (umbella) - jednoduché hroznovité květenství, kde všechny stopky květní vyrůstají z jednoho místa (z konce) stonku. okolík složený má na místě květů vyvinuty malé okolíčky
okrouhlý list (folium rotundatum) - list s čepelí jednoduchou, v obrysu kruhovitou, stejně dlouhou, jako širokou
okvětí (perianthium) - lístky tvořící obal květů a vyrůstající na květním lůžku; jsou buď v jednom, nebo ve dvou, řidčeji ve více kruzích, a to buď nerozlišené (tvarem i barvou stejné), nebo rozlišené na vnější kalich a vnitřní korunu. okvětí z lístků nerozlišených se nazývá perigon (p) a lístky "tepala"
oosféra - samičí pohlavní buňka v zárodečníku kapraďorostů a v zárodečném vaku ve vajíčku rostlin kvetoucích
oplodí (pericarpium) - soubor pletiv, tvořících plod a uzavírající v sobě semena. je buď jednotné (oříšek), nebo rozdělené ve dvě, příp. tři vrstvy (endocarpium, mezocarpium, exocarpium)
oříšek (nux) - nažka s kamenným (sklerokarpickým) oplodím, zpravidla vznikající z více plodolistů
osemení (testa) - obal semene, zpravidla suchý, blanitý
ostěra (indusium) - blanitý obal, zakrývající skupinu výtrusnic (výtrucnou kupku) např. u kapraďin
ostruha (calcar) - dutý, úzký výběžek kališního lístku nebo korunního plátku, zpravidla z báze dolů nebo dozadu vybíhající
ouško (auricula) - úkrojek listu nebo pochvy, ± objímající stonek
pakorunka (paracorolla) - souhrný název pro různé límcovité až trubkovité výrůstky na koruně nebo okvětí, vzniká z palistů okvětních lístků nebo jejich jazýčků či chlupů
palice (spadix) - jednoduché hroznovité květenství s velmi ztlustlým až masitým vřetenem, na němž je přisedlé velké množství květů
palístky (stipellae) - drobné úkrojky čepele na bázi lístků zpeřeného listu
palisty (stipulae) - úkrojky čepele na bázi listů (řapíků), často podobné malým lupenům
patyčinka (staminodium) - zakrnělá tyčinka, z níž je vyvinuta jen nitka, prašník chybí
pavéza (vexillum) - horní, největší plátek květů bobovitých
pavučinatý (araneosus) - měkce, dlouze, řídce a tence chlupatý, s chlupa spletenými, zpravidla světlými, řídkými
peckovice (drupa) - plod nepukavý, s oplodím rozlišeným na 3 vrstvy - vnější (xerokarpické), prostřední (sakrokarpické, dužnaté) a vnitřní (sklerokarpické, kamenné)
peckovičky - souplodí drobných peckovic z jednoho květu s větším počtem nesrostlých pestíků (malina, ostružina)
pelatka (antheridium) - samší pohlavní orgán, v němž se vytvářejí spermatozoidy
pelorický květ - abnormálně pravidelný vrcholový květ na konci květenstcí, jehož ostatní květy jsou souměrné (náprstník, lnice)
peristaltika – rytmické smršťování svalstva trávicí trubice, umožňující pohyb potravy
pestík (pistilum) - samičí orgán v květech krytosemenných rostlin, vzniká srůstem jednoho nebo několika plodolistů, skládá se ze semeníku, čnělky a blizny
petala - korunní plátky
pilovitý (serratus) - okraj plochého orgánu (např. listu) se zuby i zářezy špičatými; přitom přední strana zubů je kratší než zadní (zuby kupředu namířené)
planý - divoce rostoucí, nepěstovaný; zplanělý - z kultury do volné přírody vysemeněný
plenky (lodiculae) - zakrnělé vnitřní okvětní lístky v květech trav, v podobě drobných hrbolků nebo šupinek, které v době květu oddalují pluchu a plušku od sebe a rozevírají tak květ
pleva (gluma) - listen na bázi klásku u trav
pleviny - mnohobuněčné hnědé chlupy nebo šupinky na řapících kapradin
plevka (palea) - listen pod květem v úboru hvěznicovitých
plnokvětost - přeměnou tyčinek v okvětní lístky nebo v korunní plátky zdánlivě mnohoobalný květ, často celý vyplněný plátky
plod (fructus) - orgán obsahující semena a vznikající přeměnou pestíku nebo všech částí květních nebo i jiných listových orgánů po oplození vajíček
plodenství - soubor více plodů vznikající z jednoho květenství
plodolist (carpellum, karpel nebo sporofyl) - listový útvar nesoucí výtrusnice (sporofyl) nebo vajíčka (carpellum); u rostlin nahosemenných jsou ploché, u rostlin krytosemenných svinuty a lahvicovitě srostlé
plstnatý (tomentosus) - oděný chlupy jemnými, hustými, pevně spletenými v hustý souvislý povlak
plucha (palea inferior) - listen na bázi květu v kláscích trav
plucha (palea superior) - dva vnější lístky okvětní, srostlé ve dvouhrotou šupinu, podle jiných vyšší listen v květech trav
podlouhlý list (folium oblongum) - list s čepelí asi 3krát delší než širokou, k oběma koncům stejnoměrně znenáhla zúženou a uprostřed nejširší
podpůrný listen (bractea) - listen, z jehož úžlabí vyrůstá květ, větev květenství nebo postranní prýt
pohárkovitý (cupuliformis) - hluboce miskovitý
pochva (vagina) - bazální část listu, zpravidla rozšířená a ± objímající lodyhu
pokožka (epidermis, u kořene rhizodermis) - povrchové pletivo, u nadzemních orgánů s průduchy a kutikulou
poléhavý (procumbens) - na zemi ležící a na konci sotva patrně vzpřímený
polokeř (suffrutex) - rostlina se stonky dřevnatějícími, ale na konci bylinnými, po vegetačním období nejmladší články stonku odumírají (šalvěj lékařská)
polospodní semeník - semeník v dolní polovině srostlý s ostatními květními orgána a horní polovinou vyčnívající do květu
poltivý plos (schizocarpium) - suchý plod, vzniklý z víceplodolistového, srostlého pestíku, který se za zralosti rozpadá v uzavřené díly, odpovídající plodolistům
polycyklické květy - květy s více než 5 kruhy orgánů
potlačení - zakrnění
poupě (alabastrum) - nerozvinutý květ
poutec (raphe) - místo, kde nasedá vajíčko na poutko
poutko (funiculus) - stopka vajíčka
pouzdro prašné (theca) - dutina v prašníku, obsahující pyl a vznikající spojením dvou sousedních pouzdérek
prašník (anthera) - horní část tyčunky, v níž se vytvářejí pylová zrna
pravidelný (aktinomorfní) květ - květ se všemi orgány rozloženými stejnoměrně ve svých kruzích a v každém kruhu stejnotvarými, takže lze květem položit více než jednu rovinu souměrnosti
prealpiny - teplomilné rostliny nížinné, které vystupují na výslunných místech až do subalpínského pásma
prchavá koruna (prchavý kalich) - koruna (kalich), opadávající již před úpným rozvitím květu
prostoplátečná (choripetální) - koruna s plátky volnými, nesrostlými, kromě bazálního srůstu v češuli
prothalium - prvoklíček
průduch (stoma) - skupina buněk v pokožce, řídící rychlost odpařování vody z těla
prvobliznost (proterogynie) - pestíky dospívají dříve než tyčinky
prvoklíček (prothalium) - pohlavní generace kapraďorostů (prokel) a mechorostů
prvoprašnost (protandrie) - tyčinky dozrávají dříve než pestíky
prýt - nadzemní část rostliny (část stonku s listy)
přeslen (verticullus) - vyrůstání 2 a více listů nebo větévek z jednoho místa stonku
přetrhovaně lichozpeřený (abrupte pinnatus) - list lichozpeřený, kde se střídá jařmo velkých lístků s jařmem lístků malých (brambor, tužebník)
příčepivé kořeny - pomoocné kořeny, přidržující rostlinu na povrchu podložka (břečťan)
přisedlý list (folium sessile) - list bez řapíku, připojený k lodyze bází čepele
pupek (hilum) - jizva u semene po poutku
pupek (umbo) - výstupek na štítku plodních šupin na šištici borovice
pupen (gemma) - základ listnatého prýtu, vyrůstající z úžlabí listu
pyl (pollinium) - 1-2buněčná drobná tělíska, která přenesena na bliznu květu téhož druhu vyklíčí v pylovou láčku, obsahující generativní buňky, které oplodní samičí buňku ve vajíčku
pýřitý (pubescens) - měkkými, krátkými, dosti hustými chloupky pokrytý
pyskatá koruna (corola labiata, bilabiata) - koruna souměrná, srostloplátečná, s horními plátky jiného tvaru a postavení než plátky tvořící dolní část koruny; v diagramech se značí zlomkem (např. 2/3 je dvoupyská koruna, kde horní pysk je tvořen 2 a dolní 3 plátky)
racemózní - hroznovitý
rámeček (replum) - okraj nepravé přehrádky šešulí
receptakulum - češule
relikt - druh zachovaný z dřívějších geologických období
resupinace - otočení květů stočením semeníků tak, že dolní část je pak nahoře
rudiment - zakrnělý orgán
různočnělečnost (heterostylie) - různá délka čnělek u různých květů téhož druhu; s tím souvisí i různě dlouhé nebo různě postavené tyčinky
různoobalný (heterochlamydeický) - květ s rozlišeným kalichem a korunou
různopohlavné - květy s orgány jen jednoho pohlaví (buď s pestíky, nebo tyčinkami)
řapík (petiolus) - stopkovitě zúžená dolní část listu, na bázi někdy pochvovitě rozšířená
řepicovitá koruna (corolla hypocrateriformis) - srotloplátečná, pravidelná koruna, dole dlouze a úzce trubkovitá, nahoře náhle rozšířená v miskovitý nebo plochý lem
řepovitý kořen (radix napiformis) - silný, ztlustlý kořen, dole náhle zúžený
sametový (holosericeus) - velmi krátce, hustě chlupatý, s chlupy odstálými
samoopylení (autogamie) - oplození pylem vlastního květu
saprofytismus - hniložijnost
sbíhavý list (folium decurrens) - list přisedlý, jehož bazální okraje čepele jsou přirostlé ke stonku a směrem dolů prodloužené, takže na něm tvoří žebra nebo křídla
-sečný list (folium -fissum) - list dlanitě nebo zpeřeně dělený v úkrojky, při čemž zářezy sahají téměř až k vřetenu (řapíku)
sedativa – prostředky s uklidňujícím, utišujícím účinkem
sekretolytika – prostředky napomáhající uvolňování hlenů
semenice (placenta) - místo v semeníku, kde přisedají vajíčka nebo jejich poutka
semeník (avarium) - dolní část pestíku, zpravidla naduřelá, dutá, obsahující vajíčka
semenná bobule - semeno u rostlin nahosemenných obalené zdužnatělými listeny, takže celek se podobá bobuli (jalovec)
semenná peckovice - smeno rostlin nahosemenných, jehož vnitřní osemení je kamenné a vnější dužnaté (jinan)
semeno (semen) - rozmnožovací orgán vzniklý z oplozeného vajíčka, obalený osemením (testa) a obsahující zárodek a příp. bílek (perisperm a endosperm)
sepala - kališní lístky nebo ušty
silice - aromatické, silně těkavé organické látky, obsažené v idioblastech rostlin
složený list (folium compositum) - list s čepelí rozdělenou dlanitě nebo zpeřeně až k řapíku nebo vřetenu tak, že jsou zde vytvořeny samostatné, navzájem nesouvicející lístky (foliola)
souměrný (zygomorfický, symetrický) květ - květ s orgány ve svých kruzích nestejnými, takže horní členy mají jiný tvar nebo velikost proti dolním členům v témže kruhu; takovýmto květem lze proložit právě jednu rovinu souměrnosti
souplodí (apocarpium) - soubor plodů vznikých z jednoho květu, jehož plodolisty navzájem nesrůstají
spasmolytika – prostředky uvolňující křečové stavy
spasmus – křeč, křečový stah
spodní semeník - semeník srostlý s bází květních obalů a tyčinek, takže je zdánlivě pod květem
spojidlo (connectivum) - část tyčinky spojující obě prašná pouzdra a někdy vyčnívající nad prašník
spora - výtrus
sporangium - výtrusnice
srdčitý list (folium cordatum) - jist s čepelí jednoduchou, asi 2krát delší než širokou, v dolní 1/3 nejširší, na bázi vykrojenou ostrým zářezem a zaokrouhlenými laloky
srpek (drepanium) - vrcholičnaté květenství, kde je vyvinuta jen polovina větví na jedné straně původního opakovaného vidlanu, a to tak, že květy jsou na jedné straně a listeny na straně druhé
srstnatý (hispidus) - delšími, tuhými, odstálými, ne příliš hustými chlupy pokrytý
stéblo (culmeus) - dutý (zřídka plný), kolénky v články rozdělený stonek s přisedlými, dlouze pochvatými listy
stélka (thallus) - tělo nižších rostlin
stimulancia – látky povzbuzující, vzpružující
stomachika – prostředky povzbuzující chuť k jídlu a trávení
stopka (pedunculus) - osa posledního řádu, oddělená od osy nižšího řádu, na konci nese květ nebo plod
struk (lomentum) - suchý poltivý plod, vznikající z 1-2 plodolistů, za zralosti napříč zaškrcovaný a rozpadající se v jednosemenné díly
střelovitý list (folium sagittatum) - list s čepelí asi 3krát delší než širokou, dole nejširší, na bázi vykrojenou ve dva laloky, svírající spolu ostrý úhel
střídavé listy (folia alterna) - listy vyrůstající ze stonku po jednom z jednoho místa
stvol (scapus) - bezlistý stonek uončený květem nebo květenstvím
subalpinské pásmo - vysokohorské vegetační pásmo (pásmo kosodřeviny)
sudozpeřený list (folium paripinnatum) - zpeřený list ukončený hrotem nebo úponkou
suknice - obaly cibulí
svazčitý kořen (radix fibrillosa) - soubor náhradních (pomocných, adventivních) kořenů, kde hlavní kořen není vyvinut
svrchní semeník - semeník posazený oprostřed květu, kde obaly květní a tyčinky vyrůstají pod semeníkem
synantropní - závislý na člověku, žijící v blízkosti lidských sídel
šešule (siliqua) - suchý pukavý plod, vznikající ze dvou plodolistů, rozdělený ve dvě pouzdra blanitou přepážkou (diaphragma)
šev (sutura) - místo srůstu plodolistů na pestíku; šev bližší obvodu květu je šev hřbetní, bližší středu květu je šev břišní
šídlovitý (subulatus) - velmi úzce kuželovitý až jehlovitý, špičatý
sedativa – prostředky s uklidňujícím, utišujícím účinkem
šištice (strobilus) – klas, jehož osa i listeny zdřevnatěly
šlahouny (stolones, výhonky) – plazivé, šupinaté nebo listnaté stonky, často kořenující a nesoucí růžice listů nebo nového jedince
štětinovitý list (folium setaceum) – velmi úzký list, zpravidla svinutý, po celé délce stejně úzký, poměrně tuhý (ostřice)
štítnatý list (folium scutatum) – list s čepelí připojenou k řapíku na rubu čepele, nikoli na okraji
tepala – lístky okvětí nerozlišeného na kalich a korunu
terč (discus) – útvar v květu, zpravidla vzniklý zduřením některých částí lůžka, nesoucí na svém povrchu medové žlázky
tobolka (capsula) – suchý pukavý plod, vznikající z víceplodolistového, srostlého pestíku
tonika – posilující prostředky
tonus – napětí (svalu)
toulec (spatha) – listen, často pestře zbarvený obsahující palici (aron, podražec)
toxicita – jedovatost
trn – dřevnatý osten původu stonkového (kolce trnky), listového (dřišťál) nebo trichomového (růže)
trofosporofyl – zelený list schopný asimilace a vytvářející také výtrusnice
trojený list (folium ternatum) – list s čepelí jednoduchou, ale různě hluboku dělenou ve tři úkrojky
trouch – do různého stupně rozložené zbytky rostlin, nahromaděné v povrchové vrstvě půdy
trubka – dolní srostlá část kalichu nebo koruny, po celé délce přibližně stejně široká
tvrdka (nucula) – poltivý plod ze dvouplodolistového pestíku, který se za zralosti rozpadá na 4 jednosemenné dílce
tyčinka (stamen) – samčí pohlavní orgán v květu produkující pyl; soubor tyčinek je androeceum
úbor (anthodium) – jednoduché hroznovité květenství, jehož lůžko (thalamus) je jy silně rozšířené, naspodu porostlé zákrovem (involucrum) a na svrchní straně nesoucí husté drobné kvítky se spodními semeníky; úbory často napodobují jeden květ, tzv. květ biologický
úponka (cirrhus) – orgán přidržující popínavé rostliny k podložce; mohou být původu stonkového (réva vinná), listového (vikev, hrách) nebo složitého (okurkovité)
urologica – prostředky k léčbě chorob močových cest
ušt, ušet – cíp srostlého kalicha
uťatý – na špičce nebo na bázi rovně ukončený
uzlina (nodus) – místo na lodyze, kde vyrůstá list
úžlabní (axilární) – orgán vyrůstající těsně mezi listem a lodyhou
váček (utriculus) – suchý plod, vzikající z jednoho plodolistu a nepravidelně se trhající
válcovitý kořen (radix cylindrica) – hlavní kořen, po celé délce přibližně stejně silný
vejčiitý list (folium ovatum) – list s čepelí jednoduchou, asi 2krát selší než širokou, v dolní 1/3 nejširší, na obou koncích tupou nebo zaokrouhlenou
vetknutý – přirostlý orgán k orgánu širšímu
vějířek (rhipidium) – vrcholičnaté květenství, které lze odvodit od vidlanu, jehož jen jedna větev s opakovaně vyvíjí, a to střídavě pravá a levá, takže vzniká řídké dvoustranné květenství s květy a listeny střídavě vpravo a vlevo
vidlan (dichasium) – jednoduché vrcholičnaté květenství, u něhož vyrůstají v úžlabí 2 vstřícných listenů dvě větve, přerůstající prostřední a často se opět vidličnatě větvící
vijan (cicinnus) – vrcholičnaté květenství, které lze odvodit z vidlanu, z něhož se vyvine vždy jen jedna postranní větévka, ato vždy na téže straně
viróza – onemocnění způsobené viry
vláknitý kořen (radix filiformis) – kořen tenký, dužnatý, odumírající zároveň se stonkem; většinou u jednoletých rostlin dvouděložných
vlášení kořenové – dlouhé vychlípeniny pokožkových buněk v koncové části nejtenších větví kořene; srůstají s částicemi půdy a čerpají z nich živné roztoky
vlnatý (lanuginosus, lanatus) – pokrytý jemnými, hustými, jen volně spletenými chlupy
vrcholičnaté (cymosní) květenství – květenství se zkráceným vřetenem, takže prostřední květ, který rozkvétá nejdříve, je přerůstán postranními větévkami, podobně se dále větvícími
vrcholík (cyma, pleiochasium) – jednoduché vrcholičnaté květenství, kde postranní větévky vyrůstají v úžlabí střídavých listenů
vroubkovaný list (folium crenatum) – list na okraji s velmi mělkými, špičatými zářezy a zaokrouhlenými laloky
vřeteno (rhachis) – hlavní osa květenství
vřetenovitý kořen (radix fusiformis) – hlavní kořen, silně ztlustlý, nahoru náhle, dolů znenáhla zúžený
vstřícné listy (folia opposita) – vždy dva proti sobě vyrůstající listy na lodyze
vykrajovaný list (folium repandum) – list na okraji s mělkými, zaokrouhlenými, stejnými zářezy a špičatými, stejnými zuby
vystoupavý (ascendens) – lodyha nebo výhonek, na bázi poléhavý, dále obloukem vzpřímený
výtrusnice (sporangium) – dutý orgán, vytvářející počtveřením (meiózou) výtrusy
vytrvalé rostliny (perenny) – rostliny, které po několik vegetačních období přinášejí plody a období vegetačního klidu přečkávají ve formě podzemních nebo přízemních oddenků, cibulí apod.
vytrvalý kalich – kalich, který po odkvětu neopadává a zůstává i na plodu
xerofyta – rostliny přizpůsobené suchému podnebí
xerothermní – suchomilný a teplomilný
xylém – dřevní část cévních svazků
zákrov (involucrum) – soubor listenů pod úborem, hlávkou, strboulem apod.
zaokrouhlený (rotundus) – téměř okrouhlý nebo široce tupý
zastřihovaný – hluboce zubatý, se zářezy velmi ostrými
zašpičatělý (acuminatus) – znenáhla zúžený v dlouhou špičku
zobánek (rostrum) – zúžená část nějakého orgánu, nasedajícína horním konci
zoochorní rostliny – rostliny, jejichž semena nebo plody jsou roznášena zvířaty
zpeřená žilnatina (nervatura pinnata) – žilnatina s hlavní žilkou v pokračování řapíku, od níž se oddělují postranní žilky
zpeřený list (folium pinnatum) – složený list, jehož čepel je rozdělená v lístky, stojící buď vstřícně v párech (jařmech), nebo střídavě na hlavním žebru (vřetenu), které je prodloužením řapíku
zubatý (dentatus) – na okraji s mělkými špičatými, víceméně odstálými zuby a tupými až zaokrouhlenými zářezy
zvonkovitá koruna (corolla campanulata) – pravidelná srostloplátečná koruna, na bázi náhle rozšířená, uprostřed krátce válcovitá, s okrajem ven vyhnutým
zygomorfické květy – souměrné květy
žebro – silně vyniklá žilka nebo příčný nebo podélný výstupek (jugum) na plodech
žilnatina (nervatura) – soustava cévních svazků, vynikajících zpravidla nad pokožku
žlázky (glandulae) – chlupy nebo výrůstky, na konci opatřené buňkami vylučujícímí lepkavou hmotu