Hlavní stránka

Hledání podle čeledí/řádů

Amarylkovité
Aralkovité
Aronovité
Bobovité
Boltcovitkotvaré
Borovicovité
Brutnákovité
Bukovité
Čekankovité
Hluchavkovité
Hořcovité
Hvězdnicovité
Javorovité
Jitrocelovité
Kakostovité
Kapraďovité
Kopřivovité
Krtičníkovité
Leknínovité
Liliovité
Lilkovité
Lípnicovité
Lípovité
Lomikamenovité
Leknínovité
Miříkovité
Morušovníkovité
Netýkavkovité
Osladičovité
Papratkovité
Pečárkotvaré
Plavuňovité
Podražcovité
Prvosenkovité
Pryskyřníkovité
Pryšcovité
Rdesnovité
Růžovité
Silenkovité
Svlačcovité
Šťavelovité
Třezalkovité
Vřesovcovité
Violkovité
Vrbovité
Vřesovcovité
Vstavačovité
Zárazovité
Zemědýmovité
Zimolezovité
Zvonkovité

Hledání podle názvu

A
B
C
Č
D
E
F
G
H
Ch
I
J
K
L
M
N
O
P
R
Ř
S
Š
T
U
V
Y
Z

Hledání podle latinského názvu

A
B
C
D
E
F
G
H
Ch
I
J
L
M
N
O
P
Q
R
S
T
U
V

Hledání podle léčivých účinků

Alergie

Angina-horečky

Cukrovka

Dna

Dýchací cesty

Hemoroidy

Chřipka-nachlazení

Imunita - posílení

Kašel

Kožní onemocnění

Krev čistící prostř.

Krevní oběh

Krvácení

Křečové žíly

Nádory

Paraziti

Průjem

Rány-hojení

Revmatismus

Trávení

Zácpa

Záněty

Terminologický slovníček

Použitá literatura

O stránkách

[CNW:Counter]

Bez černý (Sambucus nigra L.)

Čeleď: zimolezovité (Caprifoliaceae)

Lidové názvy: bezinky, psí bez, smradlavý bez, smradinky, kozičky

Popis: Je to všeobecně známý keř nebo menší strom, dosahující výšky 3 až 5, výjimečně i více metrů. Má šedohnědou až šedou rozpraskanou kůru. Letorosty jsou dužnaté a sytě zelené. Mladé větve mají silně vyvinutou houbovitou dřeň bělavé barvy. Vstřícné listy, které raší již v dubnu, jsou lichozpeřené, svrchu tmavomodré, vespod světlejší a na okraji nepravidelně pilovité. Drobné žlutavě bílé, až nepříjemně vonící květy jsou směstnány v bohatých plochých vrcholičnatých květenstvích. Plody jsou kulaté trojsemenné peckovičky, mající asi 6 mm v průměru. Zralé jsou černofialové až černé s purpurově červenou šťavnatou dužinou. Bez kvete od konce května do počátku července.

Výskyt: Je rozšířen téměř po celé Evropě a Malé Asii až do Západní Sibiře. Dává přednost vlhkým humózním půdám a dobře snáší vyšší obsah dusíku v půdě. Původně se vyskytoval zejména v lužních lesích na zaplavované půdě, v pobřežních křovinách a světlých listnatých či smíšených lesích. Odedávna se vysazoval u venkovských stavení jako léčivá rostlina a vzhledem k tomu, že semena jsou roznášena ptáky a že rostlina je nitrofilní (vyžadující dusík), vyskytuje se dnes velmi hojně u zdí, plotů, na rumištích, skládkách, v zanedbaných zahradách a parcích od nížin až do podhůří.

Možnost záměny: Na našem území rostou ještě dva zástupci tohoto rodu. Bylinný bez chebdí (Sambucus ebulus L.) roste zejména v teplejších oblastech a je jedovatý. Bez červený (Sambucus racemosa L.) roste nejčastěji v lesích, zejména v podhorských oblastech a byl vysazován i u stavení. Od bez černého se liší zelenavě žlutými květy ve vejčitých vrcholičnatých latách, hnědou dření větví a červeným zabarvením peckoviček.

Sběr pro léčivé účinky

1.) droga: květenství bezu (Flos sambuci)

Obsahové látky: Nejvýznamnější jsou glykosidy (sambunigrin, rutin), sliz, silice, třísloviny, organické kyseliny a látky s fytoncidním účinkem.

Sběr a sušení: V době květu se květenství odtrhávají či odstřihávají a volně ukládají do košů, aby se nezapařila. Obvykle se suší celá květenství zavěšená na šňůrkách, někdy se jednotlivé květy po zavadnutí sdrhují a rychle suší ve slabé vrstvě ve stínu při 45°C, aby si uchovaly původní barvu, neboť zahnědlá droga je bezcenná. Správně usušená droga má žlutou barvu, květní stopky jsou žluto až šedozelené. Má silný a charakteristický pach, chuť zprvu nasládle slizovitou, později škrablavou. Na závadu je příměs zahnědlých květů a silných stopek. Droga se musí uchovávat v dobře dobře uzavřených nádobách.

Použití: Používá se především při nemocech z nachlazení. Významný je zejména potopudný účinek a dále slabě uklidňující, antineuralgické, slabě močopudné a projímavé účinky. V lidovém léčitelství je bez černý odpradávna oblíbenou léčivou rostlinou a dodnes je hojně používán. Tvoří hlavní součást čaje pro pocení, zpravidla společně s lipovým květem, často s proskurníkovým kořenem, jindy zase s květem divizny. Někdy se používá proti nadýmání a křečím trávícího traktu.

2.) droga: plodenství bezu (Fructus sambuci)

Obsahové látky: glykosidy, antokyan, karoteny, vitamin C, B, cholin atd.

Sběr a úpravy: Bobule dozrávají od července do září. Suší se nejprve na slunci a dosouší se umělým teplem až do úplného scvrknutí a svraštění plodů, které se pak sdrhnou ze stopek. Dobře usušené plody mají leskle černofialovou barvu, jsou bez pachu a mají nakysle sladkou, poněkud svíravou chuť. Kvalitní droga musí obsahovat co nejméně nedozrálých nebo znehodnocených plodů a jiných částí matečné rostliny. Plody se často používají v lidovém léčitelství, připravuje se z nich tmavorudé bezinkové víno a dnes slouží i jako surovina pro průmyslovou výrobu kompotů, džemů, sirupů apod.

Použití: S oblibou jsou plodenství používána při bolestivých onemocněních nervového původu, např. při zánětu trojklanného nervu, migrénách a jako protikřečový prostředek.

Květenství bezu černého

Květenství bezu černého