Hlavní stránka

Hledání podle čeledí/řádů

Amarylkovité
Aralkovité
Aronovité
Bobovité
Boltcovitkotvaré
Borovicovité
Brutnákovité
Bukovité
Čekankovité
Hluchavkovité
Hořcovité
Hvězdnicovité
Javorovité
Jitrocelovité
Kakostovité
Kapraďovité
Kopřivovité
Krtičníkovité
Leknínovité
Liliovité
Lilkovité
Lípnicovité
Lípovité
Lomikamenovité
Leknínovité
Miříkovité
Morušovníkovité
Netýkavkovité
Osladičovité
Papratkovité
Pečárkotvaré
Plavuňovité
Podražcovité
Prvosenkovité
Pryskyřníkovité
Pryšcovité
Rdesnovité
Růžovité
Silenkovité
Svlačcovité
Šťavelovité
Třezalkovité
Vřesovcovité
Violkovité
Vrbovité
Vřesovcovité
Vstavačovité
Zárazovité
Zemědýmovité
Zimolezovité
Zvonkovité

Hledání podle názvu

A
B
C
Č
D
E
F
G
H
Ch
I
J
K
L
M
N
O
P
R
Ř
S
Š
T
U
V
Y
Z

Hledání podle latinského názvu

A
B
C
D
E
F
G
H
Ch
I
J
L
M
N
O
P
Q
R
S
T
U
V

Hledání podle léčivých účinků

Alergie

Angina-horečky

Cukrovka

Dna

Dýchací cesty

Hemoroidy

Chřipka-nachlazení

Imunita - posílení

Kašel

Kožní onemocnění

Krev čistící prostř.

Krevní oběh

Krvácení

Křečové žíly

Nádory

Paraziti

Průjem

Rány-hojení

Revmatismus

Trávení

Zácpa

Záněty

Terminologický slovníček

Použitá literatura

O stránkách

[CNW:Counter]

Břečťan popínavý (Hedera helix L.)

Čeleď: aralkovité (Araliaceae)

Popis: Je to vytrvalý, plazivý nebo popínavý, až 20 m dlouhý liánovitý keř s přísavnými kořínky. Kmen ve spodní části dřevnatý, větvený. Listy neopadavé, kožovité, lesklé, střídavé, řapíkaté, dlanitě laločnaté, na bázi srdčité, kolem žilek obvykle bělavé, v mládí chlupaté, později lysé, listy kvetoucích větví kosníkovité až kopinaté, na bázi klínovité, na vrcholu zašpičatělé, nelesklé. Květy vyrůstají v polokulovitých okolících, jsou drobné, žlutozelené, 5četné, stopkaté, květní stopky chlupaté, korunní lístky masité, vně hnědé. Plodem je modročerná bobule. Kvete v září a říjnu. Vykvétá až přibližně v 8. až 10. roce života a dožívá se až 500 let, podle některých autorů i 1000 let (velmi staří jedinci mohou mít kmen až o průmeru 1 m).

Výskyt: Roste v listnatých a smíšených lesích, na skálách, sutích, zříceninách, v křovinách, na půdách humózních, výživných, mírně kyselých až neutrálních. Často je pěstován v zahradách, parcích, hřbitovech apod., kde je jako trvale zelená rostlina vhodná ke krytí zdí, pomníků, náhrobních kamenů, loubí atd. U nás je dosti hojný, místy však chybí, se stoupající nadmořskou výškou četnost výskytu klesá. Celkově roste v Evropě na severu po jih Skandinávie, na východě po Pobaltí a Ukrajinu, na jihu chybí v Řecku, na Krétě, v Moldávii a také v maďarských nížinách, dále roste v Malé Asii, na Kavkaze, v Arménii, na severu Íránu, v Libanonu, v Izraeli.

Význam: Z bobulí břečťanu se získává růžové a šedivé barvivo pro barvení látek a vlny.
Pryskyřice, kterou lze získat ze stonků břečťanu, se přidávala do nakuřovacích prášků nebo do zubních plomb.
Z měkkého břečťanového dřeva se v minulosti vyráběly poháry na filtrování vína či cezení mléka, dřeva velmi starých jedinců lze použít namísto dřeva zimostrázového na rytí dřevorytin.

Zajímavost: Břečťanové věnce, větévky či listy symbolizovaly od starověku manželskou věrnost, ale také družnost, přátelství a opilství (např. bůh úrody, plodnosti, vína a bujného veselí Dionýsos čili Bacchus bývá zobrazován s břečťanovým věncem). Pro první křesťany byl břečťan symbolem nesmrtelnosti a věčného života.
Latinské rodové jméno je odvozeno od řeckého slova hedra, které znamená sedátko (břečťan přisedá na podklad) a druhové jméno je odvozeno z řeckého slova helissó, jež znamená vinout se.

Sběr pro léčivé účinky

Droga: list (Folium hederae)

Obsahové látky: Obsahuje zejména saponiny (nejvíce hederasaponin C), gklykosid hederin (helixin), alkaloid emetin, inosit, flavonoidy, betakaroten, třísloviny, kyseliny chlorogenovou, hederikovou, mravenčí, kávovou a jablečnou, tuk, pektin, rutin, scopolin, cholesterin, tocoferol, hedera-peroxydasu, jód aj.

Sběr a sušení: List se sbírá nejlépe na jaře, pro lidové léčení však není vhodný!

Použití: Břečťan podporuje vykašlávání (užívá se např. při chronickém kataru, astmatu, nachlazení, zanícených sliznicích), podporuje činnost jater a žlučového systému, zevně se aplikuje na kožní vyrážky, sedací koupel dobře působí na vnější hemeroidy (hrst čerstvých břečťanových listů se nechá přes noc luhovat v 1 l studené vody, ráno se nechá projít krátkým varem a po vychladnutí na teplotu těla se do ní nemocný posadí), obklad z listů pomáhá při bolestech kloubů, na drobnější spáleniny se osvědčil obklad z asi 5 minut povařených listů.
Břečťan se vnitřně podává buď formou nálevu (polovina čajové lžičky drogy na šálek vody, půl šálku se vypije ráno a zbylá půlka večer) nebo ve formě tinktury (např. při kataru horních cest dýchacích se bere přibližně 20 kapek tinktury 2x až 4x denně, děti polovic).

Upozornění: Vzhledem k tomu, že břečťan je ve větších dávkách drogou toxickou, je používán více v lékařství a pro užití v lidovém léčitelství není vhodný! Nejjedovatější částí rostliny jsou zřejmě bobule, údajně byla zaznamenána otrava dítěte po požití 5 bobulí. Otrava se projevuje průjmem a zvracením, postiženému je třeba podat aktivní uhlí. Citliví jedinci navíc mohou reagovat podrážděním kůže po dotyku na mladé, ještě chlupaté břečťanové výhony - tito jedinci by neměli břečťanu užívat ani v terapii.


Fotografie se připravuje

Fotografie se připravuje