Hlavní stránka

Hledání podle čeledí/řádů

Amarylkovité
Aralkovité
Aronovité
Bobovité
Boltcovitkotvaré
Borovicovité
Brutnákovité
Bukovité
Čekankovité
Hluchavkovité
Hořcovité
Hvězdnicovité
Javorovité
Jitrocelovité
Kakostovité
Kapraďovité
Kopřivovité
Krtičníkovité
Leknínovité
Liliovité
Lilkovité
Lípnicovité
Lípovité
Lomikamenovité
Leknínovité
Miříkovité
Morušovníkovité
Netýkavkovité
Osladičovité
Papratkovité
Pečárkotvaré
Plavuňovité
Podražcovité
Prvosenkovité
Pryskyřníkovité
Pryšcovité
Rdesnovité
Růžovité
Silenkovité
Svlačcovité
Šťavelovité
Třezalkovité
Vřesovcovité
Violkovité
Vrbovité
Vřesovcovité
Vstavačovité
Zárazovité
Zemědýmovité
Zimolezovité
Zvonkovité

Hledání podle názvu

A
B
C
Č
D
E
F
G
H
Ch
I
J
K
L
M
N
O
P
R
Ř
S
Š
T
U
V
Y
Z

Hledání podle latinského názvu

A
B
C
D
E
F
G
H
Ch
I
J
L
M
N
O
P
Q
R
S
T
U
V

Hledání podle léčivých účinků

Alergie

Angina-horečky

Cukrovka

Dna

Dýchací cesty

Hemoroidy

Chřipka-nachlazení

Imunita - posílení

Kašel

Kožní onemocnění

Krev čistící prostř.

Krevní oběh

Krvácení

Křečové žíly

Nádory

Paraziti

Průjem

Rány-hojení

Revmatismus

Trávení

Zácpa

Záněty

Terminologický slovníček

Použitá literatura

O stránkách

[CNW:Counter]

Chrpa modrák (Centaurea cyanus L.)

Čeleď: hvězdnicovité (Asteraceae)

Jiné názvy: chrpa modrá, ch. polní

Lidové názvy: modrák, modračka, světlák

Popis: Je to středně vysoký, někdy až vysoký plevelný druh, jednoletý ozimý, zřídka dvouletý, tence vlnatý, později olysalý. Jeho jednoduchý nebo větvený kůlový kořen s bohatými postranními kořeny proniká až do podorničí vrstvy půdy. Přímá hranatá lodyha, dosahující výšky až 90 cm, se podle podmínek stanoviště více či méně větví v závislosti na hustotě porostu. Střídavé listy jsou v přízemní růžici kopinaté, nedělené až lyrovitě peřenosečné, zúžené v řapík, na obvodu s charakteristickými tmavými tečkami (ukončení postranních žilek). Přisedlé, naspodu úzce klínovité lodyžní listy jsou v dolní části značně proměnlivé, podlouhle kopinaté, někdy též hrálovité až střelovité, s rozmanitými přechody. Horní lodyžní listy jsou zpravidla čárkovitě kopinaté, nedělené a celokrajné. Přímé květní úbory, umístěné jednotlivě na koncích větví, mají víceřadý válcovitě vejčitý zákrov s podlouhlými listeny. Jejich kespodu sbíhavé, hnědavé až bledé brvitě zubaté přívěsky, tvořící úzký lem, jsou po obou stranách třásnité. Středové oboupohlavné trubkovité květy mají koruny fialové nebo fialově modré; jednopohlavné (samičí) větší okrajové květy mají koruny šikmo nálevkovité, pětiklané, zbarvené nejčastěji modře, řidčeji fialově, růžově nebo bíle. Kvete od června do podzimu. Plody jsou nažky charakteristického tvaru, podlouhle válcovité, až 5 mm dlouhé, naspodu mírně zúžené, zaoblené, na boku s typickým oválným pupkem. Na vrcholovém konci je nažka uťatá, vroubená úzkým lemem a věnčená víceřadým, nestejně dlouhým, štětinatým trvalým chmýrem, za sucha vějířově rozloženým. Povrch nažky je lesklý, hladký, roztroušeně jemně chloupkatý. Oplodí je šedobílé s modravým nádechem a s více či méně zřetelnými světlejšími podélnými pruhy, jež jsou naspodu často zbarveny žlutavě. Chmýr je obvykle červenohnědý, někdy fialově naběhlý. Na jedné rostlině dozrává několik set nažek, které již po dozrání dobře klíčí v půdě, a to v hloubce až 7 cm. V půdní zásobě setrvávají klíčivé několik roků. Na pole jsou nažky zanášeny nejčastěji špatně vyčištěným osivem obilnin, z něhož se pro podobnost s obilkami dosti obtížně odstraňují.

Výskyt: I u nás je obecně rozšířena na všech půdních druzích, od nížin až do podhorských oblastí, převážně na orných půdách, kde zapleveluje ozimé obilniny, luskoviny a řepku. V jednoletých i víceletých pícninách snižují nahořklé a rychle dřevnatějící rostliny krmnou hodnotu píce. Pochází ze Středomoří a postupně se rozšířila jako polní plevel do všech světadílů.

Využití: Modré barvivo z květů se dříve mísilo s kamencem k získání sytě ultramarínové barvy nebo se usušené květy uhnětly s hustou klovatinou v těsto; obojí se používalo k barvení látek. V okrasném zahradnictví jsou známé jak nízké a bohatě rozvětvené formy s malými úbory, tak i "plnokvěté" formy s květy v terči podobnými vel. nálevkovitým květům v paprsku. Všechny květy jsou modré, bílé, bledě růžové nebo purpurově fialové. Neplnokvěté bílé a růžové formy se pěstovaly v zahradách již ve středověku.

Sběr pro léčivé účinky

Droga: květy paprsku úborů (Flos cyani) nebo celé úbory (Anthodium cyani)

Obsahové látky: Drogy neobsahuji fyziologicky výrazněji účinkující látky. Modrou barvu podmiňuje glykosidicky vázaný cyanin. Dalšími glykosidy v drogách jsou centaurin a cichoriin. Mezi doprovodné látky patří sliz, cukry a organické kyseliny. Dříve uváděné alkaloidy nebyly nověji potvrzeny. Polyiny a polyeny (centaur X a centaur Y), izolované z natě, jsou obsaženy také v listenech zákrovů, tedy i v droze z celých úborů. Rovněž pravděpodobná je i přítomnost lignanového glykosidu arktiinu.

Sběr a sušení: Modré květy paprsku úborů nebo celé úbory se sbírají v létě za suchého počasí ručně; sběr je pracný, za l hod. lze sebrat nejvýš 100 g květů či l kg úborů. Především květy se nesmějí mačkat. Drogy, jsou-li dobře sbírané a sušené, neztrácejí sytě modrou barvu, jsou bez vůně s nasládlou, poněkud stahující chutí.

Použití: Obě drogy se používají dnes především jako vzhledové, k zlepšení barevnosti čajových směsí, popřípadě nakuřovacich prášků. V lidovém léčitelství se droga považovala za prostředek močopudný i "krev čistící". Používala se v nálevu, který se také doporučoval k výplachům očí při zánětech spojivek (pravděpodobně pro jasně modrou barvu květů chrpy se tomuto účinku věřilo). Dnešní lékařství od používání drog z chrpy upouští, protože pro lidové léčitelství má prostředky účinnější. Chrpové drogy jsou v podstatě pro terapii již obsoletní, zbývá jen jejich výše zmíněná estetická hodnota při úpravě některých čajových směsí.

Chrpa modrá