Hlavní stránka

Hledání podle čeledí/řádů

Amarylkovité
Aralkovité
Aronovité
Bobovité
Boltcovitkotvaré
Borovicovité
Brutnákovité
Bukovité
Čekankovité
Hluchavkovité
Hořcovité
Hvězdnicovité
Javorovité
Jitrocelovité
Kakostovité
Kapraďovité
Kopřivovité
Krtičníkovité
Leknínovité
Liliovité
Lilkovité
Lípnicovité
Lípovité
Lomikamenovité
Leknínovité
Miříkovité
Morušovníkovité
Netýkavkovité
Osladičovité
Papratkovité
Pečárkotvaré
Plavuňovité
Podražcovité
Prvosenkovité
Pryskyřníkovité
Pryšcovité
Rdesnovité
Růžovité
Silenkovité
Svlačcovité
Šťavelovité
Třezalkovité
Vřesovcovité
Violkovité
Vrbovité
Vřesovcovité
Vstavačovité
Zárazovité
Zemědýmovité
Zimolezovité
Zvonkovité

Hledání podle názvu

A
B
C
Č
D
E
F
G
H
Ch
I
J
K
L
M
N
O
P
R
Ř
S
Š
T
U
V
Y
Z

Hledání podle latinského názvu

A
B
C
D
E
F
G
H
Ch
I
J
L
M
N
O
P
Q
R
S
T
U
V

Hledání podle léčivých účinků

Alergie

Angina-horečky

Cukrovka

Dna

Dýchací cesty

Hemoroidy

Chřipka-nachlazení

Imunita - posílení

Kašel

Kožní onemocnění

Krev čistící prostř.

Krevní oběh

Krvácení

Křečové žíly

Nádory

Paraziti

Průjem

Rány-hojení

Revmatismus

Trávení

Zácpa

Záněty

Terminologický slovníček

Použitá literatura

O stránkách

[CNW:Counter]

Dobromysl obecná (Origanum vulgare L.)

Čeleď: hluchavkovité (Lamiaceae)

Lidové názvy: voněkras, červená lebeda, mysl domácí

Popis: Je to 20 - 50 cm vysoká vytrvalá bylina s dřevnatým výběžkatým oddenkem, ze kterého vyhání tuhé, temně zelené až hnědočervené, lysé, pyřité až vlnaté prýty s přisedlými siličnými žlázkami. Lodyhy jsou vystoupavé až vzpřímené, čtyřhranné, nahoře vstřícně větvené, se vstřícnými, krátce řapíkatými, vejčitými, celokrajnými až vroubkovanými listy. Květenství tvoři chocholičnatá lata z hlávek, složených z chudokvětých lichopřeslenů. Květy jsou obojaké nebo jen samičí (samostatné rostliny), souměrné, kromě pestíku pětičetné, se srostlými obaly, krátce stopkaté, vyrůstají z úžlabí přisedlých, lysých a vejčitých listenů. Kalich je zvonkovitý, s 13 vyniklými žilkami, pětizubý, s trubkou v jícnu dlouze vousatou. Koruna je dvoupyská, světle karmínová až masově červená, s horním pyskem přímým a dolním sehnutým. Tyčinky jsou dvoumocné a z koruny vyniklé. Semeník je svrchní ze 2 plodolistů, na spodině se žláznatým nektariovým prstencem. Plodem jsou 4 podlouhle vejcovité, hladké, hnědé tvrdky. Kvete od července do září.

Výskyt: Je dosti hojná na výslunných stráních, suchých loukách, ve světlých křovinách, na mýtinách, ale i zastíněných místech a druhotných stanovištích (např. silniční a železniční náspy) z nížiny do hor. Preferuje hlavně teplejší oblasti. Roste v mírném pásu Eurasie (na jihu převážně v horách), na jih do Himaláje a na východ do střední Sibiře. Do Číny a Severní Ameriky byla zavlečena.

Využití: Z dobromysli se průmyslově destiluje silice, využívaná v potravinářství a kosmetice, zejména v mydlářství. Čerstvá i suchá nať je důležité koření, hlavně v italské a francouzské kuchyni. Je součástí některých koření kari a kořenných směsí do speciálních uzenin. Je to vhodná medonosná rostlina, z její natě lze získat i trvanlivé hnědočervené barvivo, jímž se dříve barvila vlna.

Možnost záměny: Nezkušení sběrači by se měli před sběrem seznámit s typickými botanickými znaky dobromysli, aby nedošlo k záměně s podobnými rostlinami z čeledi hluchavkovitých, např. majoránkou aj.

Sběr pro léčivé účinky

Droga: dobromyslová nať (Herba origani)

Obsahové látky: Účinnou látkou je silice (0,4 % i více), značně proměnlivá vzájemným obsahem složek. Význačné jsou látky fenolické povahy, především tymol a karvakrol, jejichž množství se v silici podle původu drogy dosti mění. Kromě toho je v silici směs mono- a seskviterpenických uhlovodíků a kyslíkatých látek. Podle jiných údajů obsahuje silice některých typů dobromysli místo tymolu a karvakrolu karyofylen, a-bisabolen, dipenten, p-cymol, linalool, terpineol a terpinyl- nebo bornylacetát a ještě další terpenické látky. Mimo silici je v droze ještě malé množství horčin a třislovin, z doprovodných látek hlavně organické kyseliny.
Protože názory na taxonomickou hodnotu matečných rostlin dobromysli z planých porostů nejsou jednotné (jde hlavně o vnitrodruhové taxony z jižní Evropy, např. středomořsko-atlantský poddruh subsp. prismaticum, který má skýtat mnohem více silice než eurasijský vlastní poddruh subsp. vulgare), označuje se ve farmacii silice podle původu rostlin, např. silice španělská, kyperská, smyrenská, syrská, marocká, řecká, italská apod. V poslední době je na trhu ještě silice bulharská a indická. Jednotlivé silice se liší zastoupením nebo chybením významných obsahových látek (tymolu, karvakrolu).

Sběr a sušení: Sbírá se kvetoucí nať, nejlépe při slunečném počasí v červenci a srpnu. Doporučuje se však i sběr krátce před květem. Suší se ve svazečcích ve stínu nebo umělým teplem při teplotách do 40 °C. Správně usušená droga je tmavozelená, s fialovými květy nebo dílčími květenstvími, voní příjemně a chutná hořce kořenně, na jazyku zanechává stahující pocit.

Použití: V moderní terapii dobromysl nenalezla velké uplatnění a je poměrně opomíjena. Lékaři ji předpisují jen v různých čajových směsích určených k léčbě zažívacích potíží nebo pro zlepšení chuti některých čajů. V novější době byly prokázány dobré výsledky tam, kde je žádoucí zvýšená tvorba žluče. Silice působí také dezinfekčně a spazmolyticky a poměrně často se používá ještě v lidovém léčitelství ve formě mastí proti svědění a rýmě. Protizánětlivý a expektorační účinek drogy se uplatňuje při chorobách horních cest dýchacích. V lékařství se dnes předepisuje v nálevu samotná nebo v čajových směsích při zažívacích potížích, nechutenství, žaludeční a jiné neuróze, pro zlepšení střevní peristaltiky, dále při zánětu průdušek, kašli, revmatismu, neuralgiích, průvodních potížích z onemocněni nachlazením, neurosexuálních poruchách apod. Podle přírodních lékařů je vhodným specifickým lékem pro uklidnění, neboť prý plně nahradí kozlíkové kapky nebo výtažek z chmele. Zevně se uplatňuje jako protizánětlivé kloktadlo, k inhalacím, do posilujících koupelí a jako prostředek proti lišeji a jiným kožním infekcím.

Z minulosti: Podle záznamů se dobromysl používala již ve starém Egyptě a ve středověku jako lék proti nervovým křečím, různým bolestem a vykuřovala se jí obydlí, aby zde vládla spokojenost. Ve středověku byla dobromysl řazena mezi byliny, chránící před ”zlou mocí”. Německé herbáře uvádějí široký soupis nemocí, proti kterým má mít účinek, jako např. astma, vodnatelnost, kašel, nechutenství atd.

Vedlejší účinky: U málo odolných pacientů by mohlo neuvážené velké dávkování způsobit podráždění ledvin.

Podobné použití v lidovém léčitelství má mateřídouška obecná (Thymus serpyllum L. sp. coll.), která je dnes obecně známější.

Dobromysl obecná