Hlavní stránka

Hledání podle čeledí/řádů

Amarylkovité
Aralkovité
Aronovité
Bobovité
Boltcovitkotvaré
Borovicovité
Brutnákovité
Bukovité
Čekankovité
Hluchavkovité
Hořcovité
Hvězdnicovité
Javorovité
Jitrocelovité
Kakostovité
Kapraďovité
Kopřivovité
Krtičníkovité
Leknínovité
Liliovité
Lilkovité
Lípnicovité
Lípovité
Lomikamenovité
Leknínovité
Miříkovité
Morušovníkovité
Netýkavkovité
Osladičovité
Papratkovité
Pečárkotvaré
Plavuňovité
Podražcovité
Prvosenkovité
Pryskyřníkovité
Pryšcovité
Rdesnovité
Růžovité
Silenkovité
Svlačcovité
Šťavelovité
Třezalkovité
Vřesovcovité
Violkovité
Vrbovité
Vřesovcovité
Vstavačovité
Zárazovité
Zemědýmovité
Zimolezovité
Zvonkovité

Hledání podle názvu

A
B
C
Č
D
E
F
G
H
Ch
I
J
K
L
M
N
O
P
R
Ř
S
Š
T
U
V
Y
Z

Hledání podle latinského názvu

A
B
C
D
E
F
G
H
Ch
I
J
L
M
N
O
P
Q
R
S
T
U
V

Hledání podle léčivých účinků

Alergie

Angina-horečky

Cukrovka

Dna

Dýchací cesty

Hemoroidy

Chřipka-nachlazení

Imunita - posílení

Kašel

Kožní onemocnění

Krev čistící prostř.

Krevní oběh

Krvácení

Křečové žíly

Nádory

Paraziti

Průjem

Rány-hojení

Revmatismus

Trávení

Zácpa

Záněty

Terminologický slovníček

Použitá literatura

O stránkách

[CNW:Counter]

Heřmánek lékařský (Chamomilla recutita (L.) Rauschert)

Synonymní název: heřmánek pravý (Matricaria chamomilla L.)

Čeleď: hvězdnicovité (Asteraceae)

Lidové názvy: kamilky, marunka, harmaníček, rumánek

Popis: Je to jednoletá silně vonná bylina se slabým vřetenovitým kořenem, 10 až 50 cm vysokou bohatě větvenou lodyhou a střídavými přisedlými listy, jejichž čepel je dvakrát až třikrát zpeřeně dělená na úzké čárkovité úkrojky. Jednotlivé, dlouze stopkaté úbory se zeleným zákrovem mají obvodové bílé samičí květy s jazykovitou korunou v době plného rozkvětu šikmo skloněné na stopce; středové trubkovité květy jsou žluté a obojaké. Květní lůžko je bezplevkaté, nejprve polokulovité, později kuželovité a uvnitř duté. Plody jsou velmi drobné nažky bez chmýru. Kvete od května do září.

Výskyt: Vyskytuje se téměř po celé Evropě a západní Asii na východ až do severní Indie, jako polní plevel byl již dávno zavlečen do Severní Ameriky a Austrálie. Dnes se pěstuje v rozsáhlých polních kulturách především ve střední a jihovýchodní Evropě, v severní Africe a Jižní Americe. Roste především v teplejších oblastech na polích, úhorech, podél cest a na rumištích, na sušších písčitých půdách často pospolitě. Pěstování je celkem nenáročné, nedaří se mu ale ve vlhkých chladných oblastech s kyselými podmáčenými půdami.

Využití: Heřmánková silice a čistý chamazulén jsou součástí mnoha hromadně vyráběných léčivých přípravků např. Florkamil, Stomaran, Tormentan, Alvisan, Camillca, Dermazulen, Pityol a Contraspan. Hojně se heřmánek využívá i v kosmetice. Masti s chamazulénem urychlují hojení a zamezují tvorbu nadměrných jizev, koupele se používá k ošetření vlasové pokožky a zesvětlení odstínů vlasů, extrakt je i v pleťové masce Perilacin, v ústních vodách apod.

Možnost záměny: V přírodě může být zaměněn za některé druhy rmenů (Anthemis) a za heřmánkovec nevonný (Matricaria perforata), které však mají plné, ploché, nebo polokulovité a plevkaté květní lůžko a buď nevoní nebo nepříjemně páchnou.

Sběr pro léčivé účinky

Droga: rozkvetlé úbory s krátkými stopkami (Flos chamomilae)

Obsahové látky: Droga obsahuje kolem 1 % silice (pěstované polyploidní formy až 3 %), jejímiž hlavními složkami jsou modře zbarvené azulény. Nejvýznamnější z nich je chamazulén (až 20 %), dále farnesen a bisabolol. Dalšími účinnými látkami jsou flavonoidy (apigenin se spasmolytickým účinkem), slizy, hořčiny a řada dalších sloučenin včetně karotenoidů.

Sběr a sušení: Úbory se sbírají buď ručně nebo pomocí hřebenů, při pěstování v polních kulturách pak sklízecími stroji. Po sklizni se nasbírané úbory vyčistí od nežádoucích příměsí a drobné příměsi se odstraní opatrným prosetím na hrubém sítu. Suší se ihned po sběru bez obracení v tenké vrstvě ve stínu, při umělém sušení nesmí teplota překročit 40 °C, aby nedošlo ke ztrátám silice. Drogu je nutno chránit před vlhkem a světlem. Ke skladování jsou nejvhodnější těsné uzavřené plechovky. Správně usušená droga má charakteristickou příjemnou vůni, nahořklou chuť a zachovává si původní barvu.

Použití: Má výrazné protizánětlivé účinky, působí dezinfekčně, spasmolyticky, proti nadýmání, podporuje pocení, má i mírně uklidňující, adstringentní a žlučotvorný účinek. Zevně se používá k obkladům a koupelím na rány, spáleniny a zánětlivá onemocnění (např. hemoroidy), jako kloktadlo při zánětech ústní dutiny, hrtanu, dásní a k výplachům. Vnitřně se používá zejména při žaludečních potížích, nadýmání, střevních katarech, průjmech, gynekologických potížích, zámětech močových cest a při nemocech z nachlazení jako potopudně působící prostředek. Čaj se připravuje jako zápar a obvyklé dávkování je polévková lžíce, u dětí pak čajová lžička na šálek. Nejčastěji se používá v čajových směsích, např. při nadýmání se doporučuje směs stejného množství heřmánku, máty, kozlíku, kmínu a anýzu, při střevních potížích směs heřmánku, meduňky, máty a lékořice, pro pocení směs heřmánku a lípy.

Kvetoucí lodyha heřmánku lékařského