Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Popis: Klobouk je 5-20 cm široký, ploše klenutý až vějířovitý, hladký, šedý, šedomodravý, popelavý až šedohnědý. Lupeny husté, sbíhavé na třeň, bělavé, krémové až šedavé. Třeň bělavý, excentrický, tuhý, až 3 cm dlouhý, 1-2 cm široký, někdy může zcela chybět.
Výskyt: Roste na živých i odumřelých listnáčích, velmi často bucích a ořešáčích, vzácněji jehličnanech (smrk), obvykle v trsích, hojně od konce léta do jara.
Možnost záměny: Podobná hlívě plicní (Pleurotus pulmonarius (Fr.) Quél.), lišící se světlejší barvou klobouku, při zasychání žloutnoucími lupeny a růstem od jara do podzimu.
Obsahové látky: Obsahuje velké množství bílkovin (2,5 %), vitamín B, C, kyselinu olejovou, linolenovou, ß-glukany, draslík a fosfor. Obsahovými látkami je velmi podobná houževnatci (Ši-take), ale jejich obsah je velmi závislý na druhu dřeviny, na které plodnice vyrostla.
Použití: Za účelem přímé konzumace se využívá celosvětově a často se i pěstuje. Z účinků je významné celkové posílení organismu, působí proti degenrativním změnám cév, využívá se při snižování hladiny cholesterolu v krvi, při dietě, jsou udávány i protirakovinové účinky, užití proti ztuhlosti šlach, svalů a kloubů. Průmyslově jsou z hlívy vyráběny dietetické léky Hliveta Eritaden a Pleurotus 600, dále je dostupná sušená či ve formě různých tablet a kapek, dokonce i pro psy.
Vedlejší účinky nebyly pozorovány.