Hlavní stránka

Hledání podle čeledí/řádů

Amarylkovité
Aralkovité
Aronovité
Bobovité
Boltcovitkotvaré
Borovicovité
Brutnákovité
Bukovité
Čekankovité
Hluchavkovité
Hořcovité
Hvězdnicovité
Javorovité
Jitrocelovité
Kakostovité
Kapraďovité
Kopřivovité
Krtičníkovité
Leknínovité
Liliovité
Lilkovité
Lípnicovité
Lípovité
Lomikamenovité
Leknínovité
Miříkovité
Morušovníkovité
Netýkavkovité
Osladičovité
Papratkovité
Pečárkotvaré
Plavuňovité
Podražcovité
Prvosenkovité
Pryskyřníkovité
Pryšcovité
Rdesnovité
Růžovité
Silenkovité
Svlačcovité
Šťavelovité
Třezalkovité
Vřesovcovité
Violkovité
Vrbovité
Vřesovcovité
Vstavačovité
Zárazovité
Zemědýmovité
Zimolezovité
Zvonkovité

Hledání podle názvu

A
B
C
Č
D
E
F
G
H
Ch
I
J
K
L
M
N
O
P
R
Ř
S
Š
T
U
V
Y
Z

Hledání podle latinského názvu

A
B
C
D
E
F
G
H
Ch
I
J
L
M
N
O
P
Q
R
S
T
U
V

Hledání podle léčivých účinků

Alergie

Angina-horečky

Cukrovka

Dna

Dýchací cesty

Hemoroidy

Chřipka-nachlazení

Imunita - posílení

Kašel

Kožní onemocnění

Krev čistící prostř.

Krevní oběh

Krvácení

Křečové žíly

Nádory

Paraziti

Průjem

Rány-hojení

Revmatismus

Trávení

Zácpa

Záněty

Terminologický slovníček

Použitá literatura

O stránkách

[CNW:Counter]

Jetel luční (Trifolium pratense L.)

Čeleď: bobovité (Fabaceae)

Popis: Je to vytrvalá (u některých kulturních forem jen 2 až 3letá) bylina se silným kůlovitým kořenem, který sahá i přes 60 cm hluboko do půdy. Z trsnatého oddenku bez výběžků vyrůstá přízemní růžice listů a přímé nebo vystoupavé, jednoduché nebo spoře rozvětvené, 20 až 50 cm vysoké, chlupaté a většinou trochu hranaté lodyhy o 3 až 5 článcích. Všechny listy jsou trojčetné, spodní dlouze řapíkaté, hořejší s řapíky kratšími až přisedlé, s palisty vejčitě kopinatými, s řapíkem listu vysoko srostlými, ostře špičatými a vně chlupatými. Listy jsou složené z lístků 7 až 15 × 15 až 30 mm velikých, vejčitých až široce elipčitých, skoro celokrajných, na líci lysých a s příčnou bělavou nebo červenohnědou skvrnou, vespod přitiskle chlupatých a na okraji brvitých. Drobné, masově růžově červené nebo řidčeji vybledlé až bílé kvítky skládají v počtu 30 až 60 hlávkovitá květenství měřící v průměru 2 až 3 cm; jsou kulatá nebo vejčitá, polozakrytá velikými palisty podpůrných listů. Na jedné lodyze bývají 1 – 3 květenství, rozmístěná tak, že postranní vyrůstají v paždí listů a hořejší je zdánlivě vrcholové. Pětičetné kvítky jsou přisedlé, bez listenců, 13 až 18 mm dlouhé, přímé, složené z 10žilného kalichu, který je vně krátce chlupatý a má dolní zub delší, zbarvený bělozeleně nebo načervenale. Motýlovitá koruna je z dolejšku srostlá; její horní plátek (pavéza) je delší než oba postranní plátky (křídla) a dva spodní jsou srostlé v člunek. Pestík se za plodu mění ve vejčitý, tence blanitý, jednosemenný lusk. Kvete od května do září.

Výskyt: Jetel je pěstován na polích jako píce, divoce roste na lukách, v příkopech a v lesních světlinách. Je to rostlina značně proměnlivá, která roste z roviny až do hor v celé Evropě a v západní Asii, kde zasahuje na východ až k Altaji, Bajkalu a do Kašmíru. V severní Africe roste v Alžíru. V Severní a Jižní Americe a na Novém Zélandě roste jen zplaněle.

Využití: Je to významná medonosná rostlina: 20 miliónů opylených květů dává 1 kg medu a 30 kg semene. Opylení obstarávají hlavně čmeláci a někteří motýli, neboť ostatní hmyz má většinou kratší sosák, než je zapotřebí. Pěstujeme-li jetel na semeno, poskytne nám při prvním sečení méně semene než při druhém, neboť na jaře je ještě málo čmeláků, takže opylení je špatné.
Z mladého jetele je možno připravit zeleninu, která obsahuje více vlákniny než jiná zelenina.

Zajímavost Jetel seli již staří Médové na Íránské plošině. V Evropě se vysévá asi od 10. století. Sv Hildegarda (1098 – 1178) o něm píše, že je výtečnou pící pro dobytek. O pěstování jetele k tomu účelu pojednává také Albertus Magnus (1193 – 1280). Tehdy byl ceněn a někde se dosud cení i jako léčivá bylina.

Jetel luční