Čeleď: bobovité (Fabaceae)
Popis: Je to vytrvalá bylina se silným kůlovým kořenem a větvitým oddenkem, s lodyhami poléhavými až plazivými a kořenujícími, 10 – 30 cm dlouhými, na konci vystoupavými. Listy jsou dlouze řapíkaté a zdánlivě jen přízemní, trojčetné, složené z lístků přisedlých elipčitých, 10 – 20 mm dlouhých, na konci tupých a na okrajích skoro až k dolejšku jemně zoubkovaných, ozdobených světlou příčnou skvrnou. Palisty jsou veliké, blanité a srostlé. Květenství stojí na vzpřímených stopkách, jež jsou delší než listy. Je kulatě hlávkovité, asi 20 mm v průměru, složené ze 40 – 80 kvítků, jejichž stopky jsou delší než listeny. Kvítky jsou 6- 12 mm dlouhé a po odkvětu se sklánějí dolů. Jsou složeny ze zvonkovitého, desetižilného a pětičetného, slabě dvoupyského kalicha a z motýlovité, bílé, nazelenalé nebo slabě narůžovělé, po odkvětu hnědnoucí koruny. Hořejší plátek (pavéza) je špičatý a o třetinu delší než oba plátky postranní (křídla). Kvete od května až do podzimu.
Výskyt: v příkopech, na lukách, pastvinách, u řek od nížin až vysoko do hor. Roste v celé Evropě, v severní a západní Asii a severní Africe. V jižní Africe, v Severní i Jižní Americe a ve východní Asii se vyskytuje jen zplaněle. Na sever sahá místy až za polární kruh.
Využití: Poskytuje dobrou píci, ale jeho výnos je menší než u jetele lučního. Seje se hlavně ve směsi s travinami. Květů se používá zřídka v lidovém léčitelství.