Hlavní stránka

Hledání podle čeledí/řádů

Amarylkovité
Aralkovité
Aronovité
Bobovité
Boltcovitkotvaré
Borovicovité
Brutnákovité
Bukovité
Čekankovité
Hluchavkovité
Hořcovité
Hvězdnicovité
Javorovité
Jitrocelovité
Kakostovité
Kapraďovité
Kopřivovité
Krtičníkovité
Leknínovité
Liliovité
Lilkovité
Lípnicovité
Lípovité
Lomikamenovité
Leknínovité
Miříkovité
Morušovníkovité
Netýkavkovité
Osladičovité
Papratkovité
Pečárkotvaré
Plavuňovité
Podražcovité
Prvosenkovité
Pryskyřníkovité
Pryšcovité
Rdesnovité
Růžovité
Silenkovité
Svlačcovité
Šťavelovité
Třezalkovité
Vřesovcovité
Violkovité
Vrbovité
Vřesovcovité
Vstavačovité
Zárazovité
Zemědýmovité
Zimolezovité
Zvonkovité

Hledání podle názvu

A
B
C
Č
D
E
F
G
H
Ch
I
J
K
L
M
N
O
P
R
Ř
S
Š
T
U
V
Y
Z

Hledání podle latinského názvu

A
B
C
D
E
F
G
H
Ch
I
J
L
M
N
O
P
Q
R
S
T
U
V

Hledání podle léčivých účinků

Alergie

Angina-horečky

Cukrovka

Dna

Dýchací cesty

Hemoroidy

Chřipka-nachlazení

Imunita - posílení

Kašel

Kožní onemocnění

Krev čistící prostř.

Krevní oběh

Krvácení

Křečové žíly

Nádory

Paraziti

Průjem

Rány-hojení

Revmatismus

Trávení

Zácpa

Záněty

Terminologický slovníček

Použitá literatura

O stránkách

[CNW:Counter]

Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata L.)

Čeleď: jitrocelovité (Plantaginaceae)

Lidové názvy: myší ouško, ranocel, celník hojílek, volský jazyk

Popis: Je to vytrvalá bylina, která vytváří přízemní růžici dlouze kopinatých celokrajných listů se souběžnou žilnatinou, jejichž téměř lysá čepel se zužuje v dlouhý žlábkovitý řapík. Z listové růžice vyrůstá několik přímých rýhovaných stvolů, které jsou 10 až 30, vyjímeně i 50 cm vysoké a nesou krátký vejitý až krátce válcovitý klas s drobnými pravidelnými květy, nahloučenými v paždí šupinovitých a hnědě zbarvených listenů. Oboupohlavné čtyřčetné květy jsou srostloplátečné. Z drobné čtyřcípé hnědavé koruny vyčnívají čtyři nápadné tyčinky s dlouhými bělavými nitkami a žlutými prašníky. Plod je vejčitá tobolka obsahující dvě dosti velká leskle hnědá semena. Kvete od května do září.

Pod tento druh spadají dva poddruhy: j.k. obecný (P.l. ssp. communis (Schlecht.) Dost.), vyznačující se olysalými nebo roztroušeně chlupatými listy a rostoucí na travnatých místech, a j.k. pochybný (P.l. ssp. dubia (L.) Dost.), které má listy vlnatě chlupaté až plstnaté a roste na stepních stráních, mezích, slaniscích a písčinách v teplejších oblastech.

Výskyt: Obecně můžeme jitrocel kopinatý nalézt na travnatých místech, lokách pastvinách, podél cest. Je to původně evropský druh, dnes rostoucí jako zavlečený po celém světě.

Možnost záměny: U nás se nejčastěji vyskytují další dva druhy jitrocele: j. prostřední (P. media L.), vyznačující se eliptickými listy a bílými korunami s fialovými prašníky, a J. větší (Plantago major L.), který má široce vejčité listy a řídký klas květů, který je často delší než stvol. Oba tyto druhy mají nižší obsah účinných látek, a proto jsou farmaceuticky málo významné, v lidovém léčitelství se však občas používají.

Sběr pro léčivé účinky

Droga: listy (Folium plantagis)

Obsahové látky: až 2% glykosidu aukubinu, které má tlumivý účinek na centrální nervovou soustavu, dále množství slizu, enzymy, třísloviny, vitamin C, hořčiny, kyselina křemičitá a draselné soli

Sběr a sušení: Sbírají se listy, a to od května nebo června do konce srpna. Květní stvoly je nutno ihned odstranit, neboť při pozdějším čištění by se droga drobila. Jitrocelový list je velmi náročný na správné usušení. Pomačkané, za vlhka sbírané nebo zapařené listy rychle černají a jako droga jsou bezcenné. Suší se ve slabých vrstvách do 5 cm, nejprve je možno listy opatrně předsušit na slunci, pak se dosuší ve stínu na vzdušném místě. Při umělém sušení nemá teplota překročit 40°C. Správně usušená droga je lámavá, olivově až hnědavě zelená. Je téměř bez zápachu a má mírně hořkou až svíravou chuť. Kvalitu drogy snižuje příměs zhnědlých listů a květních stvolů. Nesmí také obsahovat listy ostatních druhů jitrocele. Je nutno mít na paměti, že jitrocel patří mezi nejchoulostivějí drogy vůbec: při manipulaci nebo nevhodném skladování se snadno drobí (je proto nutné sušit bez obracení), snadno vlhne, plesniví a černá, což je doprovázeno hydrolytickým rozkladem glykosidu aukubinu.

Použití: Jitrocel patří mezi nejvýznamější léčivé byliny. Používali jej již antičtí lékaři (včetně dalších druhů, např. jihoevropského jitrocele blešníku) zejména proti kašli, na rány a později i v řadě dalších případů. V lidovém léčitelství je jitrocel oblíben především jako prostředek usnadňující odkašlávání při chronických zánětech průdušek, astmatu a dalších chorobách dýchacích cest, někdy i při trávicích poruchách spojených se zácpou. Pro tento účel se připravuje zápar z jedné polévkové lžíce drogy na sklenici vody, v níž se nechá droga 5 min. vyluhovat. Zápar se pije teplý a lze v něm kombinovat i další drogy. Při zácpě jsou účinná semena obsahující větší množství slizu.

V lidové praxi se zevně někdy používá na obklady při ekzémech, spáleninách, zanícených a špatně se hojících ranách i ve formě čerstvě vymačkané šťávy. Nedoporučuje se však, protože je možná druhotná infekce.

Fotografie se připravuje Fotografie se připravuje