Hlavní stránka

Hledání podle čeledí/řádů

Amarylkovité
Aralkovité
Aronovité
Bobovité
Boltcovitkotvaré
Borovicovité
Brutnákovité
Bukovité
Čekankovité
Hluchavkovité
Hořcovité
Hvězdnicovité
Javorovité
Jitrocelovité
Kakostovité
Kapraďovité
Kopřivovité
Krtičníkovité
Leknínovité
Liliovité
Lilkovité
Lípnicovité
Lípovité
Lomikamenovité
Leknínovité
Miříkovité
Morušovníkovité
Netýkavkovité
Osladičovité
Papratkovité
Pečárkotvaré
Plavuňovité
Podražcovité
Prvosenkovité
Pryskyřníkovité
Pryšcovité
Rdesnovité
Růžovité
Silenkovité
Svlačcovité
Šťavelovité
Třezalkovité
Vřesovcovité
Violkovité
Vrbovité
Vřesovcovité
Vstavačovité
Zárazovité
Zemědýmovité
Zimolezovité
Zvonkovité

Hledání podle názvu

A
B
C
Č
D
E
F
G
H
Ch
I
J
K
L
M
N
O
P
R
Ř
S
Š
T
U
V
Y
Z

Hledání podle latinského názvu

A
B
C
D
E
F
G
H
Ch
I
J
L
M
N
O
P
Q
R
S
T
U
V

Hledání podle léčivých účinků

Alergie

Angina-horečky

Cukrovka

Dna

Dýchací cesty

Hemoroidy

Chřipka-nachlazení

Imunita - posílení

Kašel

Kožní onemocnění

Krev čistící prostř.

Krevní oběh

Krvácení

Křečové žíly

Nádory

Paraziti

Průjem

Rány-hojení

Revmatismus

Trávení

Zácpa

Záněty

Terminologický slovníček

Použitá literatura

O stránkách

[CNW:Counter]

Jitrocel větší (Plantago major L.)

Čeleď: jitrocelovité (Plantaginaceae)

Lidové názvy: volské ucho, babí list, babí ucho

Popis: Je to drobnější až středně vysoký plevelný druh, zpravidla lysý a mělčeji kořenící. Rozmnožuje se pohlavním způsobem a setrvává v půdě krátkým, tlustým, vytrvalým oddenkem s četnými svazčitými kořeny. Z kořenového krčku vyrůstá přízemní růžice celokrajných, někdy až nepravidelně zubatých, okrouhle vejčitých, tupě ukončených, lysých, někdy též pýřitých listů, náhle zúžených ve žlábkovitý řapík (vyniklé žilky na rubu listu bývají obvykle lysé). Z listové růžice vyrůstá zpravidla několik přímých nebo vystoupavých, až 50 cm vysokých stvolů, ukončených prodlouženým hustým klasem, nejčastěji stejně dlouhým, někdy až třikrát delším než stvol. Drobounké, pravidelné, oboupohlavné kvítky vyrůstají z úžlabí šupinkovitých listenů. Mají hnědavou, trubkovitě nálevkovitou čtyřcípou korunu a suchomázdřitý, za plodu vytrvalý kalich. Z květů vynikají delší tyčinky. Plod je oválná až vejčitá tobolka, otevírající se v době zralosti víčkem. Uzavírá i 11 semen, jež jsou až 2 mm dlouhá, dosti proměnlivého tvaru, tj. v obrysu oválná až nepravidelně hranatá, na břišní i hřbetní straně nejčastěji mírně vypouklá. Na jedné rostlině dozrává i několik desítek tisíc semen, jež z otevřených tobolek snadno vypadávají. Již po dozrání velmi dobře klíčí, nejlépe na povrchu nebo velmi mělce v půdě, kde setrvávají klíčivá až několik roků. Na pole jsou zanášena špatně vyčištěným osivem jetelovin, vodou nebo větrem z rostlin rostoucích na okrajích polí. Kvete od června do pozdního podzimu.

Výskyt: U nás se hojně vyskytuje na všech druzích půd od nížin až do horských oblastí, nejhojněji na vlhčích stanovištích u cest, příkopů, na pastvinách, loukách i polích. Jako polní plevel nejvíce škodí ve víceletých pícninách, kde snižuje jakost píce. Jako kosmopolitní druh je původem z Evropy a západní Asie a rozšířil se do všech světadílů.

Možnost záměny: Někdy se zaměňuje s jitrocelem prostředním (Plantago media L.), který má listy v růžici široce elipsovité, roztroušeně až hustě chlupaté (včetně žil na rubu listu), pětižilné až devítižilné, klínovitě zúžené v řapík. Avšak spolehlivě se odliší zejména tím, že má bílé květy s nafialovělými tyčinkami a klas několikrát kratší než stvol.

Využití: Někdy se využívá v lidovém léčitelství stejně jako jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata L.), avšak oproti tomuto příbuznému druhu má nižší obsah účinných látek.

Jitrocel větší