Hlavní stránka

Hledání podle čeledí/řádů

Hledání podle názvu

Hledání podle latinského názvu

Hledání podle léčivých účinků

Terminologický slovníček

Použitá literatura

O stránkách

Konalinka vonná (Convallaria majalis L.)

Čeleď: liliovité (Liliaceae)

Popis: Je to vytrvalá bylina s rozvětveným, plazivým a dosti tenkým oddenkem, z něhož vyrůstají každoročně 2 listy 10 - 20 cm vysoké, jež jsou elipčité až elipčitě kopinaté, dlouze řapíkaté, živě zelené a naspodu pochvovitými šupinami obalené. Příjemně vonné, bílé květy jsou stopkaté a vyrůstají v řídkém hroznu na dosti dlouhém, přímém stvolu v paždí drobných listenů. Okvětí je kulovitě zvonkovité, 5 - 9 mm dlouhé, se šesti krátkými, odstávajícími cípy, čistě bílé nebo zřídkakdy velice slabě narůžovělé. Tyčinky jsou uzavřeny v okvětí, vyrůstají naspodu a jejich velmi krátké a tlusté nitky z poloviny přirostlé k okvětí a pak v ostrém úhlu odehnuté nesou živě žluté prašné pytlíčky. Kulovitý semeník je složen ze tří plodolistů a nese tlustou a krátkou čnělku. Za plodu se mění v kulovitou, výrazně červenou bobuli, která obsahuje 2 - 6 skoro kulatých a modrých semen. Kvete od května do června, na mnoha místech však vůbec nekvete nebo jen velmi spoře.

Výskyt: Roste hojně a pospolitě ve světlejších lesích i jehličnatých, v křovinách, v luzích i na horských lukách, z nížiny až do subalpínského pásma v horách. Preferuje půdy kyselé a kypré. Je rozšířena skoro v celé Evropě, v celé severní mírné Asii, kde sahá až do Japonska, a také v Severní Americe. Některé ostrovy v Baltském moři v blízkosti švédského pobřeží jsou konvalinkou téměř porostlé a době květu odnáší vítr rozkošnou vůni i několik kilometrů daleko na moře.

Využití: Konvalinka je pěstována pro farmaceutické použití, květy se hojně užívají ve voňavkářství a při výrobě mýdel. Prášek z květů se někdy přidává do šňupavých tabáků - saponin konvalarin totiž dráždí ke kýchání. Konvalinka je také oblíbenou okrasnou rostlinou, a to jak její planá forma, tak vyšlechtěné zahradní odrůdy s květy růžovými, pruhovanými nebo pruhovanými listy.

Zajímavost: Celá rostlina je prudce jedovatá. Otravy konvalinkou nejsou časté, nicméně byly u lidí pozorovány, pravděpodobně po požití plodů, které mohly být zaměněny za jiné jedlé plody. Otrava se projevuje podrážděním zažívacího traktu, zvracením, průjmem, zvýšeným vylučováním moči, v těžších případech omámením, závratěmi, křečemi, srdeční slabostí, poruchou krevního oběhu, až kolapsem.
Protože konvalatoxin je zčásti rozpustný ve vodě, je jedovatá i voda, v níž byla umístěna kytice konvalinek.

Sběr pro léčivé účinky

Droga: listy nebo listy a květonosné stvoly, výjimečně oddenky nebo samotné květy

Obsahové látky: Droga obsahuje více než 30 kardioaktivních glykosidů v množství 0,2 - 0,6 %, z nichž nejdůležitější jsou konvalatoxol, konvalosid, lokundjosid, konvalatoxosid a majalosid. Z konvalosidu vzniká až při sušení konvalatoxin, který je terapeuticky účinnější než náprstníkové glykosidy. Rozdíl je v tom, že jeho účinek sice rychle nastupuje, ale také rychle odeznívá. Dále jsou přítomny saponiny, silice s farnesolem, asparagin, kyselina jablečná, akonitová a chelidonová a pravděpodobně alkaloid majalin. V plodech je dále obsažen karoten a karotenoidní barvivo. Nejvyšší obsah toxických látek je v čerstvých květech, dále v čerstvých listech, méně v oddenku.

Sběr a sušení: Sbírá se v době květu sežínáním srpem. Pro nebezpečí zapaření je nutno sušit co nejdříve, po předchozím mírném pomačkání listů, aby lépe schly, ve stínu nebo umělým teplem za teplot do 45 °C. Droga má svěže zelené listy a stvoly s krémově bílými květy, je bez zápachu, pokud neobsahuje květy; má-li květy, pak příjemně voní, chutná zprvu nasládle, pak ostře hořce.

Použití: Díky obsahu konvalatoxinu je vhodná při akutních srdečních slabostech k posílení a zvýšení činnosti srdce. Droga rovněž účinkuje močopudně, takže kardioaktivní látky se v těle nehromadí, ale vylučují se močí. Je výhodná v případech, kdy je nutné dlouhodobé podávání léku. V medicíně se používají izolované čisté glykosidy, převážně v hromadně vyráběných lécích, jen výjimečně také droga v nálevu. Lékařský dozor je nezbytný a dávky určuje lékař. V minulosti byla např. v Rusku konvalinka užívána i proti vodnatelnosti, epilepsii nebo při záchvatu mrtvice. Historie používání konvalinky jako léčivé byliny však není dlouhá, a to ani v lidovém léčitelství. Zábranou byla prudká jedovatost rostliny. Jako účinné kardiotonikum vstoupila do medicíny až v 19. století, kdy v roce 1856 byl izolován soubor glykosidů, nazývaný tehdy konvalamarin.