Hlavní stránka

Hledání podle čeledí/řádů

Amarylkovité
Aralkovité
Aronovité
Bobovité
Boltcovitkotvaré
Borovicovité
Brutnákovité
Bukovité
Čekankovité
Hluchavkovité
Hořcovité
Hvězdnicovité
Javorovité
Jitrocelovité
Kakostovité
Kapraďovité
Kopřivovité
Krtičníkovité
Leknínovité
Liliovité
Lilkovité
Lípnicovité
Lípovité
Lomikamenovité
Leknínovité
Miříkovité
Morušovníkovité
Netýkavkovité
Osladičovité
Papratkovité
Pečárkotvaré
Plavuňovité
Podražcovité
Prvosenkovité
Pryskyřníkovité
Pryšcovité
Rdesnovité
Růžovité
Silenkovité
Svlačcovité
Šťavelovité
Třezalkovité
Vřesovcovité
Violkovité
Vrbovité
Vřesovcovité
Vstavačovité
Zárazovité
Zemědýmovité
Zimolezovité
Zvonkovité

Hledání podle názvu

A
B
C
Č
D
E
F
G
H
Ch
I
J
K
L
M
N
O
P
R
Ř
S
Š
T
U
V
Y
Z

Hledání podle latinského názvu

A
B
C
D
E
F
G
H
Ch
I
J
L
M
N
O
P
Q
R
S
T
U
V

Hledání podle léčivých účinků

Alergie

Angina-horečky

Cukrovka

Dna

Dýchací cesty

Hemoroidy

Chřipka-nachlazení

Imunita - posílení

Kašel

Kožní onemocnění

Krev čistící prostř.

Krevní oběh

Krvácení

Křečové žíly

Nádory

Paraziti

Průjem

Rány-hojení

Revmatismus

Trávení

Zácpa

Záněty

Terminologický slovníček

Použitá literatura

O stránkách

[CNW:Counter]

Konalinka vonná (Convallaria majalis L.)

Čeleď: liliovité (Liliaceae)

Popis: Je to vytrvalá bylina s rozvětveným, plazivým a dosti tenkým oddenkem, z něhož vyrůstají každoročně 2 listy 10 - 20 cm vysoké, jež jsou elipčité až elipčitě kopinaté, dlouze řapíkaté, živě zelené a naspodu pochvovitými šupinami obalené. Příjemně vonné, bílé květy jsou stopkaté a vyrůstají v řídkém hroznu na dosti dlouhém, přímém stvolu v paždí drobných listenů. Okvětí je kulovitě zvonkovité, 5 - 9 mm dlouhé, se šesti krátkými, odstávajícími cípy, čistě bílé nebo zřídkakdy velice slabě narůžovělé. Tyčinky jsou uzavřeny v okvětí, vyrůstají naspodu a jejich velmi krátké a tlusté nitky z poloviny přirostlé k okvětí a pak v ostrém úhlu odehnuté nesou živě žluté prašné pytlíčky. Kulovitý semeník je složen ze tří plodolistů a nese tlustou a krátkou čnělku. Za plodu se mění v kulovitou, výrazně červenou bobuli, která obsahuje 2 - 6 skoro kulatých a modrých semen. Kvete od května do června, na mnoha místech však vůbec nekvete nebo jen velmi spoře.

Výskyt: Roste hojně a pospolitě ve světlejších lesích i jehličnatých, v křovinách, v luzích i na horských lukách, z nížiny až do subalpínského pásma v horách. Preferuje půdy kyselé a kypré. Je rozšířena skoro v celé Evropě, v celé severní mírné Asii, kde sahá až do Japonska, a také v Severní Americe. Některé ostrovy v Baltském moři v blízkosti švédského pobřeží jsou konvalinkou téměř porostlé a době květu odnáší vítr rozkošnou vůni i několik kilometrů daleko na moře.

Využití: Konvalinka je pěstována pro farmaceutické použití, květy se hojně užívají ve voňavkářství a při výrobě mýdel. Prášek z květů se někdy přidává do šňupavých tabáků - saponin konvalarin totiž dráždí ke kýchání. Konvalinka je také oblíbenou okrasnou rostlinou, a to jak její planá forma, tak vyšlechtěné zahradní odrůdy s květy růžovými, pruhovanými nebo pruhovanými listy.

Zajímavost: Celá rostlina je prudce jedovatá. Otravy konvalinkou nejsou časté, nicméně byly u lidí pozorovány, pravděpodobně po požití plodů, které mohly být zaměněny za jiné jedlé plody. Otrava se projevuje podrážděním zažívacího traktu, zvracením, průjmem, zvýšeným vylučováním moči, v těžších případech omámením, závratěmi, křečemi, srdeční slabostí, poruchou krevního oběhu, až kolapsem.
Protože konvalatoxin je zčásti rozpustný ve vodě, je jedovatá i voda, v níž byla umístěna kytice konvalinek.

Sběr pro léčivé účinky

Droga: listy nebo listy a květonosné stvoly, výjimečně oddenky nebo samotné květy

Obsahové látky: Droga obsahuje více než 30 kardioaktivních glykosidů v množství 0,2 - 0,6 %, z nichž nejdůležitější jsou konvalatoxol, konvalosid, lokundjosid, konvalatoxosid a majalosid. Z konvalosidu vzniká až při sušení konvalatoxin, který je terapeuticky účinnější než náprstníkové glykosidy. Rozdíl je v tom, že jeho účinek sice rychle nastupuje, ale také rychle odeznívá. Dále jsou přítomny saponiny, silice s farnesolem, asparagin, kyselina jablečná, akonitová a chelidonová a pravděpodobně alkaloid majalin. V plodech je dále obsažen karoten a karotenoidní barvivo. Nejvyšší obsah toxických látek je v čerstvých květech, dále v čerstvých listech, méně v oddenku.

Sběr a sušení: Sbírá se v době květu sežínáním srpem. Pro nebezpečí zapaření je nutno sušit co nejdříve, po předchozím mírném pomačkání listů, aby lépe schly, ve stínu nebo umělým teplem za teplot do 45 °C. Droga má svěže zelené listy a stvoly s krémově bílými květy, je bez zápachu, pokud neobsahuje květy; má-li květy, pak příjemně voní, chutná zprvu nasládle, pak ostře hořce.

Použití: Díky obsahu konvalatoxinu je vhodná při akutních srdečních slabostech k posílení a zvýšení činnosti srdce. Droga rovněž účinkuje močopudně, takže kardioaktivní látky se v těle nehromadí, ale vylučují se močí. Je výhodná v případech, kdy je nutné dlouhodobé podávání léku. V medicíně se používají izolované čisté glykosidy, převážně v hromadně vyráběných lécích, jen výjimečně také droga v nálevu. Lékařský dozor je nezbytný a dávky určuje lékař. V minulosti byla např. v Rusku konvalinka užívána i proti vodnatelnosti, epilepsii nebo při záchvatu mrtvice. Historie používání konvalinky jako léčivé byliny však není dlouhá, a to ani v lidovém léčitelství. Zábranou byla prudká jedovatost rostliny. Jako účinné kardiotonikum vstoupila do medicíny až v 19. století, kdy v roce 1856 byl izolován soubor glykosidů, nazývaný tehdy konvalamarin.

Konvalinka vonná