Čeleď: podražcovité (Aristolochiaceae)
Lidové názvy: beraní jazyk, myší ouško, nardus lesní, kafráček
Popis: Jedovatá, vytrvalá, nejvýše 10 cm vysoká bylina má krátkou, vystoupavou lodyhu, se zdánlivě vstřícnými řapíkatými listy, které mají celokrajnou, okrouhlou až ledvinitou čepel, na bázi hluboce srdčitě vykrojenou, poněkud kožovitou a na líci temně zelenou a lesklou. Krátce stopkaté přízemní květy jsou jednotlivé, s okvětím vně hnědým, uvnitř tmavě nachovým. Plodem je chlupatá šestipouzdrá tobolka. Kvete od března do dubna.
Výskyt: Je poměrně hojný ve stinných, listnatých lesích a křovinách, na vlhčích místech v nížinách až do horského pásma, přednostně na vápenci.
Možnost záměny: Typický vzhled kopytníku téměř vylučuje záměnu.
Droga: kopytníkový kořen – oddenek (Radix [Rhizoma] asari)
Obsahové látky: Oddenek obsahuje 1-2% silice, která je nositelem účinku, ve stopách glykosid, tříslovinu a pryskyřici.
Sběr a sušení: V červenci a srpnu se vyrýpávají rostliny, listy se odstraní, oddenky rychle očistí a suší. Umělé teplo nesmí překročit 35°C. Dobrá droga má osobitou vůni připomínající kafr.
Použití: Pro svůj jedovatý účinek je kopytník oprávněně vyřazen z léčebného užívání. V současné době může být nahrazen jinými, méně nebezpečnými drogami. Má snad jediné oprávnění v domácí lékárničce jako první pomoc při náhodných otravách k vyvolání zvracení.
Z minulosti: Od nejstarších dob je považován za nejlepší protijed při úmyslných i náhodných otravách. Po nadměrném jídle a pití se v prášku šňupal, aby se vyvolalo zvracení.
Vedlejší účinky: Na jedovatost drogy nejsou jednotné názory; 2-3 gramy drogy vyvolávají silné zvracení a větší dávka poškození ledvin a průjmy. Již při sušení ve špatně větrané místnosti může droga vyvolat nevolnost. Proto je nutné odmítnout i malé dávky kořenu ve žlučníkových čajových směsích.