Čeleď: brutnákovité (Boraginaceae)
Lidové názvy: volský jazyk, medunica, kobylí mláto, trudovatník, bílé kropáčky, chropáč, černé koření
Popis: Je to vytrvalá, 20-40 cm vysoká, odstále drsně srstnatá bylina s krátkým, nažloutlým hlízovitým oddenkem. Lodyha je přímá, hranatá, dutá, chlupatá, jednoduchá. Přízemní listy jsou za květu zaschlé. Lodyžní listy střídavé, vejčitě kopinaté, křídlaté, na bázi zúžené v křídlatý řapík, celokrajné, dolní dlouze řapíkaté, horní přisedlé, krátce sbíhavé. Květy jsou uspořádány v krátkých hustých dvouvijanech po 2 až 9, jsou 5četné, pravidelné, oboupohlavné, krátce stopkaté, s kalichem hluboce děleným na úzké klínovité zuby, koruna je trubkovitě baňkovitá, na vrcholu s 5 nazpět ohnutými cípy, světle žlutá až žlutá, v ústí šupinkatá. Plodem je jemně bradavčitá tvrdka s podélnou hranou. Kvete od dubna do června.
Výskyt: Je typický pro dubohabrové a dubolipové háje, bučiny, údolí lesních potoků, roste na půdách čerstvě vlhkých, zásaditých až slabě kyselých, dobře provzdušněných, na stanovištích polostinných.
Je rozšířen ve střední Evropě (jižní Německo, Alpy, ČR, SR, jih Polska), při volnějším taxonomickém pojetí druhu je areál rozšíření širší, zahrnuje i Španělsko, Francii, Velkou Británii, Itálii, Balkán a jihozápad Ukrajiny.
Využití: Pro obsah škrobu v hlízách byl již v 16. století zejména v Německu a Švýcarsku kostival hlíznatý pěstován nebo záměrně rozšiřován ve výbězích pro prasata, které jej požírají.
Možnost záměny: Může být zaměňován s vzácnějším kostivalem srdčitým (Symphytum cordatum W. et K.), který se liší neztloustlým oddenkem, déle setrvávajícími přízemními listy a dolními lodyžními listy široce srdčitými, a který je karpatským subendemitem a charakteristickým druhem pro východokarpatské bučiny.