Hlavní stránka

Hledání podle čeledí/řádů

Amarylkovité
Aralkovité
Aronovité
Bobovité
Boltcovitkotvaré
Borovicovité
Brutnákovité
Bukovité
Čekankovité
Hluchavkovité
Hořcovité
Hvězdnicovité
Javorovité
Jitrocelovité
Kakostovité
Kapraďovité
Kopřivovité
Krtičníkovité
Leknínovité
Liliovité
Lilkovité
Lípnicovité
Lípovité
Lomikamenovité
Leknínovité
Miříkovité
Morušovníkovité
Netýkavkovité
Osladičovité
Papratkovité
Pečárkotvaré
Plavuňovité
Podražcovité
Prvosenkovité
Pryskyřníkovité
Pryšcovité
Rdesnovité
Růžovité
Silenkovité
Svlačcovité
Šťavelovité
Třezalkovité
Vřesovcovité
Violkovité
Vrbovité
Vřesovcovité
Vstavačovité
Zárazovité
Zemědýmovité
Zimolezovité
Zvonkovité

Hledání podle názvu

A
B
C
Č
D
E
F
G
H
Ch
I
J
K
L
M
N
O
P
R
Ř
S
Š
T
U
V
Y
Z

Hledání podle latinského názvu

A
B
C
D
E
F
G
H
Ch
I
J
L
M
N
O
P
Q
R
S
T
U
V

Hledání podle léčivých účinků

Alergie

Angina-horečky

Cukrovka

Dna

Dýchací cesty

Hemoroidy

Chřipka-nachlazení

Imunita - posílení

Kašel

Kožní onemocnění

Krev čistící prostř.

Krevní oběh

Krvácení

Křečové žíly

Nádory

Paraziti

Průjem

Rány-hojení

Revmatismus

Trávení

Zácpa

Záněty

Terminologický slovníček

Použitá literatura

O stránkách

[CNW:Counter]

Lýkovec jedovatý (Daphne mezereum L.)

Čeleď: vrabečnicovité (Thymelaeaceae)

Popis: Je to menší keř, 30 - 150 cm vysoký, s větvemi většinou dosti řídkými, pevnými a houževnatými, jež jsou v mládí plstnaté a později olysávají. Listy jsou střídavé, na konci větví nahloučené, podlouhlé až tupě špičaté, s krátkými řapíky, lysé, naspodu bledší. Drobné růžové nebo růžově fialové (zřídka bílé) kvítky, jež tvarem i zbarvením trochu připomínají květy šeříku, jsou nahloučeny v chudých postranních svazečcích na hořejších částech větví. Krásně voní, jsou přisedlé a 5 - 10 mm dlouhé. Jejich okvětí (korunovitě zbarvený kalich, neboť vlastní koruna není vyvinuta) je tvořeno dlouhou trubkou, která na konci nese 4 ploše rozložené cípy. Osm tyčinek přirůstá krátkými nitkami k trubce okvětí ve dvou kruzích, a to tak, že 4 jsou blíže ústí a 4 o něco níže. Svrchní semeník, tvořený jedním plodolistem, se za plodu mění ve šťavnatou, ohnivě červenou peckovici. Kvete v únoru až březnu, je-li mírná zima často i v prosinci nebo v lednu, je-li zima tuhá, až v dubnu. Celá rostlina je prudce jedovatá.

Výskyt: Roste ve světlých lesích z roviny až do hor roztroušeně. Libuje si zejména v bukových porostech, ale nevyhýbá se ani jehličinám. Není nijak náročný na světlo ani kvalitu půdy; najdeme jej proto jak v lesích stinných, tak i prosvětlených, na humózních půdách i kamenitých sutích, v roklích a pobřežních křovinách. Nejrozšířenější bývá v pahorkatinách a horských oblastech, v nížinách se vyskytuje řidčeji. Často se vysazuje v zahradách pro časně rozkvétající a nádherně vonící květy. Jinak roste skoro v celé Evropě a v Sibiři až k Altaji, také na Kavkaze a v Malé Asii.

Použití: Kůra z kmene a silnějších větví na jaře sebraná a usušená přichází do obchodu jako droga cortex mezerei. Vedle řady jiných látek obsahuje slabě hořký glykosid daphnin. Dříve bylo používáno léků z kůry lýkovce připravených k léčení různých nemocí (kožní choroby, reumatismus, obrny apod.). Rozdrcená rostlina přiložená na kůži ji silně dráždí a způsobuje puchýře. Dnes se používá lýkovce v lékařství jen zřídkakdy. Hlavně bobule působí u člověka i u některých zvířat silné zvracení a zánět střev. Můžou způsobit i smrt, což se stalo nepozorným dětem, které je považovaly za jahody. Jsou krásně červené a šťavnaté a lákají přímo k jídlu. Někteří ptáci je beze škody požírají. Protože nestravitelná semena odcházejí nepoškozená s trusem, rozšiřují tak tento krásný keř. Pro většinu zvířat je však lýkovec prudce jedovatý, zrovna tak jako pro člověka. Tak již Linné píše, že 6 bobulí stačí usmrtit vlka. Také kozy se mohou mladým listím otrávit. 30 g sušených listů stačí usmrtit koně.
Přesto byl dříve lýkovec ve velkém množství lámán jako ozdobná rostlina a dnes je u nás chráněný.

Květenství lýkovce