Hlavní stránka

Hledání podle čeledí/řádů

Amarylkovité
Aralkovité
Aronovité
Bobovité
Boltcovitkotvaré
Borovicovité
Brutnákovité
Bukovité
Čekankovité
Hluchavkovité
Hořcovité
Hvězdnicovité
Javorovité
Jitrocelovité
Kakostovité
Kapraďovité
Kopřivovité
Krtičníkovité
Leknínovité
Liliovité
Lilkovité
Lípnicovité
Lípovité
Lomikamenovité
Leknínovité
Miříkovité
Morušovníkovité
Netýkavkovité
Osladičovité
Papratkovité
Pečárkotvaré
Plavuňovité
Podražcovité
Prvosenkovité
Pryskyřníkovité
Pryšcovité
Rdesnovité
Růžovité
Silenkovité
Svlačcovité
Šťavelovité
Třezalkovité
Vřesovcovité
Violkovité
Vrbovité
Vřesovcovité
Vstavačovité
Zárazovité
Zemědýmovité
Zimolezovité
Zvonkovité

Hledání podle názvu

A
B
C
Č
D
E
F
G
H
Ch
I
J
K
L
M
N
O
P
R
Ř
S
Š
T
U
V
Y
Z

Hledání podle latinského názvu

A
B
C
D
E
F
G
H
Ch
I
J
L
M
N
O
P
Q
R
S
T
U
V

Hledání podle léčivých účinků

Alergie

Angina-horečky

Cukrovka

Dna

Dýchací cesty

Hemoroidy

Chřipka-nachlazení

Imunita - posílení

Kašel

Kožní onemocnění

Krev čistící prostř.

Krevní oběh

Krvácení

Křečové žíly

Nádory

Paraziti

Průjem

Rány-hojení

Revmatismus

Trávení

Zácpa

Záněty

Terminologický slovníček

Použitá literatura

O stránkách

[CNW:Counter]

Ocún podzimní (Colchicum autumnale L.)

Čeleď: liliovité (Liliaceae)

Popis: Je to vytrvalá rostlina s neobvyklým životním cyklem. Hluboko v zemi má až 7 cm dlouhou hruškovitou hlízu, z jedné strany vypouklou, z druhé strany plochou a žlábkovitou. Hlízu obaluje blanitá pochva - zbytek pochvy loňského listu. Na jaře se na spodku hlízy na ploché straně vytvoří obnovovací pupen, z něhož přes léto vyroste jen kratičký a stále v zemi ukrytý stonek. Je spojen s hlízou, která funguje jako zásobárna živin. Stonek má 2 až 3 blanité pochvy a několik šupinkovitých základů budoucích listů a základy pěti květů. Na podzim z těchto základů vyrostou až nad povrch země jeden až tři květy a ostatní zakrní.
Květy mají 10 až 30 cm dlouhou okvětní trubku, která vyčnívá 5 až 15 cm nad zem. Květ ocúnu je tedy vlastně jedním z největších květů - mnohdy měří skoro půl metru, ale jeho větší část je ukryta pod zemí. Křehkou trubku okvětní chrání blanitá pochva. Květy mají rozložené, šesticípé, nálevkovité okvětí barvy fialové až růžové, zřídka bělavé. Semeník zůstává hluboko pod zemí. Po opylení vytrvávají oplodněná vajíčka v klidu až do příštího jara. Pak začne dosud kratičký stonek růst, jeho nejdolejší část ztloustne a vytvoří novou hlízu vedle staré, která po vyčerpání živin odumře. Na prodlužujícím se stonku vyrůstá pět až šest velkých, masitých, kopinatých listů, které v jarním období spolu s podlouhle vejčitou, nafouknutou tobolkou vyrůstají nad zem. Současně se pod zemí v úžlabí prvního listu vytvoří další obnovovací pupen. Tobolka obsahuje četná hnědočerná semena. Ta mají zvláštní masitý výrůstek, který ve vlhku zrosolovatí; jeho pomocí se semena lepí pasoucímu se dobytku na nohy a jsou roznášena. Kvete od konce srpna do konce října.
Neobvyklý životní cyklus, kdy se na podzim objevují květy a na jaře rostliny se semeny, vynesl ocúnu ve středověku název "Filius ante patrem" - tj. "syn před otcem".

Výskyt: Roste na hnojených loukách, v příkopech a podél cest. Je rozšířen ve střední, západní a jižní Evropě od Skotska a Dánska na východ až k poříčí Visly a do Rumunska a Bulharska. Na jihu zasahuje do středního Španělska, střední Itálie a do severní části Bálkanského poloostrova. Původní vlastí je patrně evropská část Středozemí a na sever se ocún šířil spolu s vytvářením lučních kultur.

Možnost záměny: Samotné květy se podobají květům některých druhů šafránů (Crocus), které však kvetou brzy z jara a už v té době mají vyvinuté čárkovité listy.

Zajímavost: Latinské jméno Colchicum dostala tato rostlina podle oblasti Kolchis u Černého Moře: zde podle pověsti připravovala pověstná travička Médea jed a z několika na zem spadlých kapek vyrostl ocún...

Sběr pro léčivé účinky

Upozornění: Ocún podzimní je prudce jedovatý, nejjedovatější z jeho látek je alkaloid kolchicin, koncentrovaný především v hlíze a semenech. Ale i ostatní části rostliny jsou jedovaté: uvádí se, že po požití tří ocúnových květů nastane smrt. Ačkoliv se dobytek na podzim i na jaře ocúnu vyhýbá, dochází někdy k otravám mladých kusů. Nejodolnější jsou kozy a ovce, ale bylo zjištěno, že jed ocúnu proniká do mléka těchto zvířat a může pak dojít k otravě lidí.

Droga: Pro výrobu léčiv se dnes užívá semen, hlíz a někdy i květů.

Obsahové látky: Nejvýznamnější je demokolcin a již zmíněný kolchicin ze skupiny alkloidů.

Použití: Jako léčivé rostliny se ocúnu prvně užívalo na počátku středověku, jeho hlízy se tehdy nazývaly "hermodactyli". V lidovém léčitelství se odvaru z hlíz a květů používalo proti vším a jiným parazitům. Ocún měl své místo i v pověrách: ve Švýcarsku prý jedli ocún na lačný žaludek jako účinný lék proti žloutence. Jinde stačilo nosit ocúnovou hlízu v kapse a člověk byl bezpečný před průjmem a úplavicí, právě tak jako před bolestmi zubů a morem.
V moderním farmaceutickém průmyslu se izolovaného demokolcinu používá k výrobě léků proti krevním chorobám. V rukou laika je však ocún rostlinou velmi nebezpečnou!

Květy ocúnu Květ ocúnu