Hlavní stránka

Hledání podle čeledí/řádů

Amarylkovité
Aralkovité
Aronovité
Bobovité
Boltcovitkotvaré
Borovicovité
Brutnákovité
Bukovité
Čekankovité
Hluchavkovité
Hořcovité
Hvězdnicovité
Javorovité
Jitrocelovité
Kakostovité
Kapraďovité
Kopřivovité
Krtičníkovité
Leknínovité
Liliovité
Lilkovité
Lípnicovité
Lípovité
Lomikamenovité
Leknínovité
Miříkovité
Morušovníkovité
Netýkavkovité
Osladičovité
Papratkovité
Pečárkotvaré
Plavuňovité
Podražcovité
Prvosenkovité
Pryskyřníkovité
Pryšcovité
Rdesnovité
Růžovité
Silenkovité
Svlačcovité
Šťavelovité
Třezalkovité
Vřesovcovité
Violkovité
Vrbovité
Vřesovcovité
Vstavačovité
Zárazovité
Zemědýmovité
Zimolezovité
Zvonkovité

Hledání podle názvu

A
B
C
Č
D
E
F
G
H
Ch
I
J
K
L
M
N
O
P
R
Ř
S
Š
T
U
V
Y
Z

Hledání podle latinského názvu

A
B
C
D
E
F
G
H
Ch
I
J
L
M
N
O
P
Q
R
S
T
U
V

Hledání podle léčivých účinků

Alergie

Angina-horečky

Cukrovka

Dna

Dýchací cesty

Hemoroidy

Chřipka-nachlazení

Imunita - posílení

Kašel

Kožní onemocnění

Krev čistící prostř.

Krevní oběh

Krvácení

Křečové žíly

Nádory

Paraziti

Průjem

Rány-hojení

Revmatismus

Trávení

Zácpa

Záněty

Terminologický slovníček

Použitá literatura

O stránkách

[CNW:Counter]

Oměj šalamounek (Aconitum napellus L. sp. aggreg.)

Čeleď: pryskyřníkovité (Ranunculaceae)

Popis: Je to vytrvalá, až 150 cm vysoká bylina s oddenkovitou, řepovitě ztlustlou velkou hlízou a s dlouhými kořeny. Každoročně se vedle staré hlízy utvoří jedna až dvě nové, se starou spojené krátkým oddenkem. Stará hlíza se postupně scvrkává a v nové hlíze se hromadí zásobní látky pro příští rok. Lodyhy jsou přímé a jen v květenství větvené. Listy mají čepele skoro až k řapíku dlanitě pětidílné až sedmidílné, s úkrojky podlouhle kosočtverečnými a dvakrát hluboce zubatými. Květy jsou modrofialové, výjimečně bělavé. Mají nápadnou polokulovitou přilbu a tvoří mnohokvětý hrozen. Plody jsou měchýřky s několika hranatými semeny. Kvete od července do září.

Výskyt: Roste na vlhkých stanovištích v lesích, kolem potoků, na sutích i na vlhčích stráních, v olšinách a také na místech hnojených - např. u salaší. Je rozšířen v horách západní Evropy.

Možnost záměny: Do okruhu souborného druhu Aconitum napellus patří desítky podobných druhů, někdy hodnocených jako poddruhy Aconitum napellus. U nás rostou dva: Oměj šalamounek (Aconitum callibotryon Rchb.), rozšířený v horách na východ po Hrubý Jeseník, a oměj tuhý (Aconitum firmum (Rchb.) Neilr.) ve dvou odlišných poddruzích, rozšířený v Karpatech.

Využití: Oměj šalamounek je prudce jedovatá rostlina! Především v hlízách je řada alkaloidů, hlavně akonitin, jeden z nejrychleji působících jedů. Již Plinius označoval jed této rostliny za "rostlinný arzenik". Již 3 až 4 miligramy akonitinu usmrtí člověka; smrt nastává ochrnutím centrálního nervstva. Nejvíce jedu je v mladých a ještě malých hlízách v zimním období. Jako léčivou rostlinu znal oměj šalamounek již staroindický lékař Susruta v 8. stol. př. n. l.; oměj se objevuje v řecké, římské i severské mytologii. Avicena - Íbn Sína, arabský přírodovědec a filosof z přelomu 10. a 11. století, zvaný "kníže lékařů", pokusem dokázal prudkou jedovatost oměje. Staří Germáni, Gálové i Slované trávili hlízami oměje vlky a lišky a nepálští domorodci z něho vyráběli šípový jed. Navzdory jedovatosti byla velmi nebezpečná droga z této rostliny dříve používána i v lidovém léčitelství.

Oměj tuhý