Hlavní stránka

Hledání podle čeledí/řádů

Amarylkovité
Aralkovité
Aronovité
Bobovité
Boltcovitkotvaré
Borovicovité
Brutnákovité
Bukovité
Čekankovité
Hluchavkovité
Hořcovité
Hvězdnicovité
Javorovité
Jitrocelovité
Kakostovité
Kapraďovité
Kopřivovité
Krtičníkovité
Leknínovité
Liliovité
Lilkovité
Lípnicovité
Lípovité
Lomikamenovité
Leknínovité
Miříkovité
Morušovníkovité
Netýkavkovité
Osladičovité
Papratkovité
Pečárkotvaré
Plavuňovité
Podražcovité
Prvosenkovité
Pryskyřníkovité
Pryšcovité
Rdesnovité
Růžovité
Silenkovité
Svlačcovité
Šťavelovité
Třezalkovité
Vřesovcovité
Violkovité
Vrbovité
Vřesovcovité
Vstavačovité
Zárazovité
Zemědýmovité
Zimolezovité
Zvonkovité

Hledání podle názvu

A
B
C
Č
D
E
F
G
H
Ch
I
J
K
L
M
N
O
P
R
Ř
S
Š
T
U
V
Y
Z

Hledání podle latinského názvu

A
B
C
D
E
F
G
H
Ch
I
J
L
M
N
O
P
Q
R
S
T
U
V

Hledání podle léčivých účinků

Alergie

Angina-horečky

Cukrovka

Dna

Dýchací cesty

Hemoroidy

Chřipka-nachlazení

Imunita - posílení

Kašel

Kožní onemocnění

Krev čistící prostř.

Krevní oběh

Krvácení

Křečové žíly

Nádory

Paraziti

Průjem

Rány-hojení

Revmatismus

Trávení

Zácpa

Záněty

Terminologický slovníček

Použitá literatura

O stránkách

[CNW:Counter]

Plicník lékařský (Pulmonaria officinalis L.)

Čeleď: brutnákovité (Boraginaceae)

Lidové názvy: hvězdoš, korálky, plucník, pličník, nevlastní sestry

Popis: Je to vytrvalá bylina s poměrně tenkým, rozvětveným oddenkem a lodyhami 10 - 30 cm vysokými, chlupatými, přímými a jen nahoře rozvětvenými většinou ve 3 vijany. Pět až sedm lodyžních listů je úzce vejčitých až kopinatých, skoro přisedlých, 4 - 6 cm dlouhých, 1 - 2 cm širokých. Přízemní listy v růžici se vyvíjejí zároveň s květními lodyhami a jsou 4 - 12 cm dlouhé a mají dosti dlouhé řapíky, na líci opatřené hlubokým žlábkem a kratší nebo stejně dlouhé jako čepele, jež jsou vejčité, na konci špičaté, naspodu skoro srdčité nebo uťaté, 2 - 5 cm široké, na líci tmavší s bělavými okrouhlými skvrnami, na rubu světlejší, s žilnatinou zpeřenou, dosti měkce chlupaté. Květy skládají vijany. Jednotlivé kvítky mají kalich 6 - 8 mm dlouhý, za plodu prodloužený až na 12 mm, do třetiny až poloviny rozdělený v pět cípů. Nálevkovitá koruna je nejprve růžová, později fialová, 13 - 18 mm dlouhá, v ústí s chomáčky chlupů, rozdělená v pět zaokrouhlených cípů. Pět tyčinek je kratčích než trubka koruny. Jejich nitky jsou krátké. Semeník nese čnělku s hlavatou bliznou a mění se za plodu ve 4 tvrdky, jež jsou 3,5 - 4 mm dlouhé, leskle hnědé až černé. Kvete od března do května.

Výskyt: Hojně roste ve světlých hájích, stinných listnatých lesích, na okrajích lesů a v křovinách s vlhčí a hlubokou půdou z nížiny až do podhůří. Nejlépe se mu daří na teplých vápencových podkladech. Je to evropská rostlina, která na východ je rozšířena do střední a jižní části evropského Ruska, kde zasahuje až do předhoří Kavkazu. Na západ zasahuje do Arden a do francouzské Jury.

Využití: Pro svou nenáročnost se plicník někdy pěstuje jako časná modonosná dostlina, poskytující včelám často již od konce března hojnost nektaru. V Anglii jsou mladé listy oblíbenou přísadou do různých jarních salátů a přidávají se také do polévek.

Možnost záměny: Na podobných stanovištích se vyskytuje plícník tmavý (Pulmonaria obscura Dum.), který je význačný tmavými listy beze skvrn. Dříve byly oba druhy považovány za poddruhy jediného druhu plicník lékařský (Pulmonaria officinalis L.) - subsp. officinalis (syn. subsp. maculata) a subsp. obscura. Nověji hodnotí systematikové tyto poddruhy jako druhy P. officinalis a P.obscura. Od středověku se používaly k léčení převážně rostliny se skvrnitými listy, a to pro podobnost se skvrnami na nemocných plicích (odtud i jméno rodu). Z farmaceutického hlediska jsou však obě rostliny považovány za rovnocenné. Nesmíme je však zaměnit za další dva u nás vzácně rostoucí druhy plicníků s uzšími přízemními a měkce chlupatými listy, které jsou neúčinné. Plicník skvrnitý (P. saccharata Mill.) se často pěstuje jako ozdobná rostlina na skalkách a v zahrádkách.

Sběr pro léčivé účinky

Droga: kvetoucí nať (Herba pulmonariae) nebo listy letních růžic (Flos pulmonariae)

Obsahové látky: především kyselina křemičitá (až 4 %) v rozpustné i nerozpustné formě, až 10 % tříslovin a dále flavonoidy, slizy, saponiny, vitamín C a minerální látky, z nichž významné jsou vápenaté soli. Vysokému obsahu stopových prvků se přičítá příznivý účinek na činnost žláz s vnitřní sekrecí.

Sběr a sušení: V dubnu a květnu se u země odstřihuje nebo seřezává kvetoucí nať, která se nesmí pomačkat a hned po sběru se rychle suší ve stínu na dobře větraných místech v tenkých vrstvách buď přirozeným teplem nebo uměle při teplotě do 40 °C. Při sušení lze drogu převracet, aby sušení probíhalo rychle a droga si zachovala původní zbarvení. Při pomalém sušení droga zčerná. Možno sbírat také řapíkaté listy letních růžic. Správně usušená droga je světlezelené barvy, bez pachu a má poněkud slizovitou chuť. Musí se uchovávat v dobře uzavřených nádobách.

Použití: Plicník byl ve středověku oblíbenou a hojně používanou léčivou rostlinou, dnes je jeho význam nepatrný. Používal se především při plicní tuberkulóze, při kašli, chrapotu, zánětech průdušek a průduškovém astmatu jako expektorans.
Příznivý účinek se přičítá kombinaci účinků saponinů, které usnadňují odkašlávání, uklidňujícímu a ochrannému účinku slizů a protizánětlivému a dezimfekčnímu účinku třílovin. Mimoto má droga také slabý močopudný účinek, působí protizánětlivě, svíravě, má změkčující účinek a zvyšuje srážlivost krve. Plicník se proto používal také ve směsích s jinými rostlinami, např. jitrocelem, přesličkou, podbělem, fenyklem apod.
K zevnímu použití se připravuje zápar nebo odvar, slouží k omývání hnisajících ran a hemoroidů, kde se uplatňuje protizánětlivý, změkčující a svíravý účinek, používá se i k přípravě teplých obkladů.

Tyto fotografie se připravují