Hlavní stránka

Hledání podle čeledí/řádů

Hledání podle názvu

Hledání podle latinského názvu

Hledání podle léčivých účinků

Terminologický slovníček

Použitá literatura

O stránkách

Rulík zlomocný (Atropa bella-donna L.)

Čeleď: lilkovité (Solanaceae)

Popis: Je to vytrvalá, statná bylina, až 150 cm vysoká, s tlustým, válcovitým, rozvětveným a vícehlavým oddenkem a se vzpřímenými bohatě rozvětvenými, tupě hranatými a jemně chloupkatými lodyhami. Listy jsou dole střídavé, na kvetoucích větévkách zdánlivě vstřícné, jeden z nich větší a druhý menší. Mají krátký řapík a skoro vejčitou, přišpičatělou, až 15 cm dlouhou a až 8 cm širokou čepel, která je živě až temně zelená, pýřitě chlupatá, celokrajná. Květy jsou jednotlivé, stopkaté, převislé, zdánlivě úžlabní, složené z vytrvalého kalichu, který je rozdělen v pět vejčitých, přišpičatělých cípů, které se za plodu ještě trochu zvětšují a hvězdovitě rozkládají. Květní koruna je rourkovitě zvonkovitá, 2,5 - 3,5 cm dlouhá, vně fialová, uvnitř špinavě žlutá a tmavočerveně žilkovaná, na okraji s pěti zaoblenými a trochu zpět zatočenými cípy. Pět tyčinek se žlutými prašníky přirůstá ke spodku koruny. Čnělka je nitkovitá, nahoře nazelenalá, dole fialová a nese dvoulaločnou bliznu. Semeník se za plodu mění v kulatou, asi jako třešeň velikou bobuli, která je zprvu zelená, úplně zralá však je černá a lesklá a obsahuje hojnost fialové šťávy a četná drobná semínka. Kvete od června do srpna.

Výskyt: U nás roste roztroušeně v listnatý lesích, hlavně v bučinách a na pasekách, z pahorkatiny až do hor. Je rozšířen ve větší části Evropy a také v Malé Asii a na východ zasahuje až ke Kavkazu a do Íránu. V severní Americe roste jen zplaněle.

Zajímavost: Jedovatost rulíku je známa od starověku. První zmínku o rostlině má už řecký filozof a přírodovědec Theofrastos (4. až 3. stol. př. n. l.). Ve středověku byl rulík součástí čarodějnických mastí, tzv. nápojů lásky a byl nebezpečnou zbraní v rukou travičů. V evropské medicíně zakotvil až od 17. stol. Důvodem tohoto pozdního vstupu do medicíny byla právě jeho nebezpečná jedovatost a tudíž nedostatek zkušeností s jeho léčivými a ne jen jedovatými účinky.
Při otravě rulíkem je zvláště nápadné rozšiření oční panenky. Další příznaky jsou suchost v krku a v ústech, obtíže při polykání, zčervenání a suchost kůže, až dvojnásobné zrychlení tepu, chorobné představy, záchvaty zuřivosti, posléze ospalost a celkové ochrnutí. Již dávka 0,1 g atropinu může být smrtelnou. Někdy se děti otráví krásnými bobulemi rulíku, jež lákají k jídlu, chutnají však odporně.

Sběr pro léčivé účinky

Droga: hlavně oddenky s kořeny (Radix belladonnae), pak listy (Folium belladonnae) nebo mladá, bohatě listnatá, kvetoucí nať (Herba belladonnae)

Obsahové látky: Drogy rulíku obsahují 0,2 - 1% prudce jedovatých tropanových alkaloidů. Hlavní z nich je L-hyoscyamin přecházející sušením v racemický D, L-hyoscyamin čili atropin. Z dalších alkaloidů to jsou skopolamin, atropamin (apoatropin), beladonin (jen v kořenové droze), tropin, skopin, metylpyrolin, kuskhygrin (belaradin), popřípadě další. Kromě alkaloidů obsahují drogy rulíku ještě metyleskuletin, kumarinové deriváty, skopoletin, umbeliferon a v kořenech nemálo škrobu.

Sběr: Drogy se získávají převážně z kultur, které jsou v mnoha státech s vyspělým farmaceutickým průmyslem. Pěstují se kultivary vyšlechtěné na vysoký obsah alkaloidů a výnos, u nás např. cv. Satan. Rulík se pěstuje jako jednoletá nebo dvouletá kultura. Sklízí se až 30 q/ha kořenové drogy. Kořenová droga je bez pachu, sladce slizovité, později hořké, škrablavé, nepříjemné chuti. Listová droga i naťová slabě omamně páchne a nahořkle ostře chutná.

Použití: U rulíku se uplatňuje zejména atropin jako parasympatikolytikum ovlivňující činnost žláz a hladkého svalstva. V lékařství se používají drogy rulíku jako takové jen zřídka. Většinou se používají galenické přípravky z nich, hlavně výtažky (Extractum belladonnae, Tinctura belladonnae), ale především čistý atropin k odstraňování křečí hladkých svalů (bolestivé koliky žaludku, žlučníku, střev, astmatické záchvaty), překyselení, k zamezení slinění a dáveni při operacích, dále jako mydriatikum k rozšíření zřítelnic a k léčeni Parkinsonovy choroby. Při léčení parkinsonismu je světově proslulá tzv. "bulharská kúra", založená v podstatě na prastaré zkušenosti bulharského lidového léčitelství s výluhem kořenů rulíku v bílém víně, která vznikla v kraji kolem průsmyku Šipka v pohoří Balkán. Dávkováni rulíkových drog, a pochopitelně i atropinu, může určit jediné lékař. Drogy jsou dnes hlavní surovinou k izolaci atropinu nebo souhrnu tropanových alkaloidů. Ty pak jsou součástí mnohých hromadně vyráběných léčivých přípravků.