Hlavní stránka

Hledání podle čeledí/řádů

Amarylkovité
Aralkovité
Aronovité
Bobovité
Boltcovitkotvaré
Borovicovité
Brutnákovité
Bukovité
Čekankovité
Hluchavkovité
Hořcovité
Hvězdnicovité
Javorovité
Jitrocelovité
Kakostovité
Kapraďovité
Kopřivovité
Krtičníkovité
Leknínovité
Liliovité
Lilkovité
Lípnicovité
Lípovité
Lomikamenovité
Leknínovité
Miříkovité
Morušovníkovité
Netýkavkovité
Osladičovité
Papratkovité
Pečárkotvaré
Plavuňovité
Podražcovité
Prvosenkovité
Pryskyřníkovité
Pryšcovité
Rdesnovité
Růžovité
Silenkovité
Svlačcovité
Šťavelovité
Třezalkovité
Vřesovcovité
Violkovité
Vrbovité
Vřesovcovité
Vstavačovité
Zárazovité
Zemědýmovité
Zimolezovité
Zvonkovité

Hledání podle názvu

A
B
C
Č
D
E
F
G
H
Ch
I
J
K
L
M
N
O
P
R
Ř
S
Š
T
U
V
Y
Z

Hledání podle latinského názvu

A
B
C
D
E
F
G
H
Ch
I
J
L
M
N
O
P
Q
R
S
T
U
V

Hledání podle léčivých účinků

Alergie

Angina-horečky

Cukrovka

Dna

Dýchací cesty

Hemoroidy

Chřipka-nachlazení

Imunita - posílení

Kašel

Kožní onemocnění

Krev čistící prostř.

Krevní oběh

Krvácení

Křečové žíly

Nádory

Paraziti

Průjem

Rány-hojení

Revmatismus

Trávení

Zácpa

Záněty

Terminologický slovníček

Použitá literatura

O stránkách

[CNW:Counter]

Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum L.)

Čeleď: třezalkovité (Hypericaceae)

Lidové názvy: krevníček, svatojanská bylina, bylina sv. Jana, prostřelenec, čarovník

Popis: Třezalka je vytrvalá, 30 až 60 cm vysoká bylina s větveným plazivým oddenkem, z něhož vyrůstají četné přímé a tuhé lodyhy se vstřícnými listy. Lodyhy jsou na průřezu oblé a mají pouze dvě podélné úzké lišty. Nekvetoucí lodyhy jsou jednoduché a hustě olistěné, kvetoucí lodyhy jsou v horní části vidličnatě větvené. Krátce řapíkaté vrchní nebo přisedlé spodní, nanejvýš 3 cm dlouhé listy jsou protáhle vejčité až podlouhlé, s celokrajnou lysou čepelí , v níž jsou proti světlu pouhým okem dobře patrné siličné nádržky jako prosvítavé tečky a roztroušené černé tečky žlázek, obsahujících červené barvivo hypericin. Pětičetné pravidelné květy mají až 25 mm v průměru a jsou sestaveny do bohatých koncových květenství. Kališní lístky jsou kopinaté až protáhle vejčité a zlatožluté nesouměrné korunní plátky jsou černě tečkované. Velký počet nápadných tyčinek je rozdělen do tří svazků, svrchní semeník dozrává po oplození v žláznaté tobolky, které mají kromě několika podélných také četné krátké šikmé pryskyřičné nádržky, čímž se liší od příbuzných, farmaceuticky bezcenných druhů. Kvete od června do srpna.

Výskyt: Je rozšířena po celé Evropě, severní Africe, v Asii až do střední Sibiře a na Altaji, byla však zavlečena a zdomácněla i v řadě jiných oblastí. Dobře snáší sucho a je velmi hojná na slunných místech od nížin do hor. Často tvoří rozsáhlé porosty na suchých slunných stráních, na mezích, pastvinách, podél cest, na pasekách a ve světlých lesích. Setkáme se sní však i v pobřežních houštinách a na vlhkých místech.

Možnost záměny: Kromě třezalky tečkované roste u nás několik dalších, značně podobných druhů, které však mají mnohem menší siličné žlázky. Nejčastěji dochází k záměně s třezalkou skvrnitou (Hypericum maculatum Crantz), která je dosti hojná na vlhkých loukách a mýtinách v horských a podhorských oblastech, liší se však širšími, zpravidla vejčitými kališními lístky a na průřezu čtverhrannou lodyhou, podobně jako je tomu u třezalky čtyřkřídlé (Hypericum tetrapterum Fries).

Zajímavost: Třezalka byla od nepaměti považována za kouzelnou a léčivou bylinu, uplatňující se i v magii a při léčbě nejrůznějších chorob, počínaje ochranou před bleskem a konče náměsíčností. V malých žlázkách obsažené červené barvivo hypericin, nazývané „krev sv. Jana“, má zřejmě hlavní podíl na tom, že třezalka byla opředena řadou pověr. Mléko koz či krav, které spásly větší množství třezalky se hypericinem zbarví do růžova, což ve středověku nemohlo být vyloženo jinak, než že krávy dojí krev, protože byly uhranuty. Byl to zajisté dobrý důvod k tehdy oblíbeným honům na čarodějnice.

Sběr pro léčivé účinky

Droga: nezdřevnatělá kvetoucí nať (Herba hyperici)

Obsahové látky: hlavně katechinové třísloviny, flavonové glykosidy (hyperosid, rutin, kvercitrin), silice a hypericiny, fenolická červená barviva s fotosenzibilizujícím účinkem.

Sběr a sušení: V červenci a srpnu se odřezávají nebo sežínají asi 30 cm dlouhé kvetoucí olistěné vrcholky, které se váží do svazečků a suší na dobře větraném místě ve stínu, neboť na slunci droga ztrácí barvu. Teplota při umělém sušení nesmí přesáhnout 35 °C. Správně usušená droga si uchovává původní zbarvení, je téměř bez pachu a má trpce nahořklou chuť. Příměs jinak zbarvených částí snižuje kvalitu drogy.

Použití: Třezalka má mírné sedativní účinky, podporuje krevní oběh, vylučování žluči a působí protizánětlivě. Kromě dnešních indikací se v minulosti používala i při ledvinových a plicních chorobách, revmatismu, ischiasu, spáleninách, astmatu, gynekologických zánětech, hnisavých ranách, nechutenství a proti hlístům. Dnes je třezalková nať součástí čajových směsí s antisklerotickým a hypotenzívním účinkem a čajovin podporující trávení. Extrakt je součástí několika hromadně vyráběných léčivých přípravků s uklidňujícím a protizánětlivým účinkem. Zápar, připravený z polévkové lžíce drogy a 1 l vody, se používá při chorobách trávicí soustavy (nechutenství, choroby jater a žlučníku), při nervových poruchách (nespavost, dráždivost, nervová vyčerpanost, migrény, deprese, noční pomočování apod.), při zánětech močových cest, gynekologických potížích a pro zlepšení krevního oběhu. Pro své protizánětlivé a hojivé účinky se používá zevně do koupelí na hemoroidy, k obkladům na rány a ke kloktání. K léčbě popálenin, kůže spálené sluncem a zanícených ran včetně hemoroidů se používá také třezalkový olej, připravený naložením čerstvé natě do rostlinného oleje, kde se nechá vyluhovat.

Třezalka tečkovaná

Rozdíl mezi stonky t. tečkované a čtyřkřídlé
Detail stonku třezalky tečkované (vlevo)
a třezalky čtyřkřídlé (vpravo)